LoaderNahrávám...

Reportáže

silvestrovsk-rumchalpa

Silvestrovská Rumchalpa

Díky vstřícnosti vedení potápěčské základny Rumchalpa se nám na „exponovaný termín“,  doslova několik hodin před vypuknutím silvestrovského veselí, podařilo pro hastrmany pronajmout celý lom. Tato krásná, a především blízká lokalita se v zimních měsících návštěvníkům otevírá pouze o sobotách...
 
Po desáté dopolední na lomu sešel asi tucet hastrmanů. Slunečné počasí nás sice nevítalo, bylo trochu pošmourno a po sněhu či ledu ani stopy. První pohled na vodu však dával tušit, že nám Rumchalpa na závěr roku nachystala příjemný zážitek. Teplota vody na hladině byla kolem 2 - 3 °C, později v hloubce se ukazatel teploty ustálil na hodnotě 4°C. Tomu odpovídaly i délky ponorů.  Zatímco „mokří hastrmani“ dali kolem 15 minut  - 25 minut, „suší hastrmani“ strávili v relativním komfortu pod vodou  45 minut. Viditelnost na hladině kolem 2 - 3 metrů se v hloubce postupně lepšila místy až na slušné 4 metry. Známý neproniknutelný zákal, který většinou limituje maximální hloubku ponoru, tentokrát začínal až ve 14 metrech. Lom tak bylo možné obkroužit v hloubce kolem 13 metrů a výrazně si tím zkrátit trasu potřebnou k jeho obeplavání. A co jsme viděli? Vedle běžných plotic, okounů (z nichž jeden byl mimořádných rozměrů) a štik prakticky všichni potkali jednoho, dva, a někteří i tři sumce z nichž největší měl odhadem jeden a půl metru délky!   
Někteří hastrmani i jejich doprovody nepohrdli tepelnou lázní v podobě sauny. Že prohřátí zkřehlého těla po ponoru v chladné vodě přijde vhod, to asi není třeba komentovat, jen ochlazovací fázi saunování většina nenápadně vynechala a spokojila se s pobytem na svěžím vzduchu. Skoku do ledové vody se odvážil jen Patrik - holt nerozvážné mládí :-)
Příjemné dopoledne jsme zakončili tradičním posezením v bistru Na Kumburáku a pak už hajdy domů přivítat a oslavit nový rok 2020.
 
Boďa
Foto z akce zde...
vidls-toho-raloka

Viděl´s toho žraloka…?

Egypt, Jižní Safari, 9.-15. listopadu 2019

Díky jarní nabídce klubu Top Dive zamířila poslední výprava hastrmanů v roce 2019 do Egypta, konkrétně na loď Heaven Rubin kotvící v „přístavišti“ Marsa Alam. S ní jsme se pak týden plavili ve vodách jižního Egypta. Program akce byl jeden jediný – potápění. Absolvovali jsme tři až čtyři ponory (noční) denně, jinak se odpočívalo na palubě.
Deset členů naší „hastrmanské“ výpravy a k tomu dalších patnáct z jiné skupiny plus vždy ochotná
posádka tvořilo osazenstvo „Nebeského rubínu“. Více lidí by se na loď už nevešlo, a tak jsme si celý týden lezli trochu „po hlavách…“ Zvláště prostor na odpočinkové horní palubě byl občas lehce přeplněn a také jídelna při snídaních, obědech i večeřích doslova praskala ve švech. Jinak celkem luxusní loď s útulnými kajutami nabízela více než solidní komfort (pochválit musím zejména výtečnou kuchyni), který trochu kazilo neustálé vypínání klimatizace. Zejména v noci to bylo vyčerpávající. Kvůli tomu nikdo neměl problém vstávat s budíčkem v 6.00 a možná i proto byla také účast na ranních ponorech o sedmé většinou stoprocentní. A tyto ponory byly také díky potemnělým hlubinám, do kterých se pomalu ale jistě vkrádaly první paprsky slunce většinou nejkrásnější…
„Po hlavách“ jsme si nelezli jen na lodi ale i při některých ponorech. Zvláště ten první v odlehlé oblasti Abu Fandira, která leží na hranici Egypta a Sudánu, byl značně demotivující. Původně jsme se těšili na objevování opuštěných podvodních krás, jenže ve stejnou chvíli se pro tu samou věc rozhodli divemastři ze dvou lodí. Jediným cílem ponoru byla jinak úžasná korálová věž zvedající se ze dna asi v 25 metrech. Dovedete si představit, když se v tak malém prostoru sejde okolo 50 potápěčů …? Doteď nevím, jestli to byla náhoda nebo záměr našeho divemastera M. Shamse, který nás den předtím od výletu do oblasti Abu Fandira zrazoval, aby pak mohl říkat: „Vidíte, já vám to říkal.“
Jinak jsme zažili nádherné ponory. I když se listopadové slunce většinou schovávalo za mraky, bylo po celý týden teplo. Vítr nás až na výjimky netrápil a voda měla příjemných 27-28°C. Proudy byly většinou příznivé a stále se bylo na co dívat. Zvláště množství, rozmanitost a barevnost korálů, které byly většinou obsypány malými rybičkami, bylo dechberoucí. Něco podobného v severnějších oblastech Rudého moře nezažijete. Bohaté na ryby a korále byly zejména reefy v oblasti St. John´s a Abu Fandira. Nechyběly ani skalnatá bludiště, sasankové zahrady s hejny klaunů nebo rovná písčítá dna s nádhernými korálovými věžičkami, které vždy skrývaly zajímavé drobné živočichy. Zážitkem byly i noční ponory se spícími rybami, číhajícími perutýny a zbloudilými kranasy.
Velcí živočichové však spíše chyběli. Potkali jsme dvě želvy (tu první hned po zanoření při checkdive), jednoho většího rejnoka (trnuchu obrovskou?), několik menších napoleonů, dvě krokodýlí ryby, pár kranasů a murén, ale manty, žraloky a delfíny jsme vyhlíželi marně. Někteří zahlédli v dáli útesového žraloka, jednou nad námi proplavala delfíní rodinka, ale jinak se mořští obři před námi spíše schovávali… Rodina delfínů nás také pozdravila těsně před ranním kotvením na Abu Fandira, ale pod hladinou jsme se s nimi „face to face“ nepotkali ani na Sataya West (Dolphin reef).
Přesto byl týden na lodi Heaven Rubin nádherný a zároveň i krátký. Tak snad někdy příště…
 
 
hastrmann-rojen-2019

Hastrmanní rojení 2019

... pozdě, ale přec přicházíme s informacemi o potápěčsko-společenské akci zvané „Hastrmanní rojení“.
 
... že šlo opravdu o „rojení“ potvrdila letošní účast - dorazilo více než 20 Hastrmanů a jejich protějšků. Paráda, jenže bez předchozího potvrzení účasti se jaksi nepočítalo s úměrně větší konzumací. Sud piva proto přežil pouhých pár hodin, a pak přestal vydávat lahodný mok podle pravidla „sám má málo“ :-(. Uchýlili jsme se tedy k jiným zdrojům, leč nedostatek piva byl důrazným poučením, že tak to dělat nelze!!! Potápěč potřebuje ke svému životu vodu, a ta je, jak známo, v dostatečném množství obsažena nejen v lomu, ale i v pivu. Důležitý je proto objem dovezených soudků... a právě to jsme lidově řečeno „prokaučovali“. Poté co došlo pivo, došlo i k tomu, že se většina přítomných nasoukala do podivných oblečků a narukovala do chladných vod místního lomu. Mělo to svůj půvab. Vedle skvělých zážitků spojených s pozorováním úchvatného kamení na dně i stěnách lomu se po hodince strávené pod hladinou - více či méně vymrzlí - rádi vraceli k soudku, leč ten už bohužel zel prázdnotou...
A teď vážně: kvalifikační ponory i rekreační ponory splnily svůj účel a počasí se pro tentokrát smilovalo. Bylo krásně, teplo, i voda byla přívětivější, než při jarní akci. Viditelnost v  max. hloubce (naměřili jsme 36,6 metru) byla snad desetimetrová a očekávaná „kosa“ 7 °C nikoho nezaskočila. S  rostoucí hloubkou lomu, v němž neustále stoupá hladina, je stále aktuálnější sledovat dekompresní údaje. Blížíme se k vyčerpání nulového času, a tak očekávám, že příští ponor s dvojčetem a v sucháči bude asi už dekompresní! Zase něco nového... Jinak bylo fajn, pohoda, a  hlavně... tentokrát žádný úraz!!!
 
Díky všem Hastrmanům a jejich protějškům za skvělý víkend a těším se na další Hastrmaní akci.
 
Boďa
jarn-borek

Jarní Borek

Poslední březnovou neděli byl v plánu hastrmanních akcí ponor v lomu Borek poblíž Golčova Jeníkova. Že bude hladina lomu již bez ledu jsme věděli a slunečné, příjemně teplé počasí bylo benefitem, který nás hnal k vodě.
 
hastrmani-v-mayskm-podsvt

Hastrmani v mayském podsvětí

První letošní zahraniční cesta zavedla Hastrmany na mexický poloostrov Yucatán do města Tulum, které je neoficiálním centrem oblasti plné unikátních cenotů. Zatopené vápencové závrty s křišťálově čistou a 25°C teplou vodou jsou asi největším přírodním bohatstvím jihovýchodní části Mexika. Ostatně nic podobného v takovém množství jinde na světě nenajdete.

last-minute-hurghada

Last minute Hurghada

„Je to za hubičku, ale odlétáme za necelých 48 hodin, tak se musíš bleskově rozhodnout!“, volal David, který našel na webu neuvěřitelnou nabídku. Už si nevzpomínám, kdy jsem dospěl k přesvědčení, že potápění v okolí egyptské Hurghady je ztrátou času a peněz, přesto jsem podlehl vábení a připojil se ke dvojce hastrmanních dobrodruhů Patrikovi a Davidovi.
 
raci-se-vrac

​Raci se vrací

Jako každý podzim Rumchalpa slibuje poklidnou atmosféru s minimem kaličů. Ruku v ruce s poklesem teploty vody nabízí stále lepší a lepší viditelnosti. Náš cíl je tedy jasný...
 
Po příjezdu zjišťujeme pro nás velmi příjemnou okolnost -  na lomu kromě Vaška Kužela, nikdo není! Pocit, že můžeme mít celý lom jen pro sebe nás bez otálení žene do vody. Komfortní strojení ve vytopené převlékárně, přístroje na záda... a jde se na věc. Po zanoření míříme rovnou k výcvikovému platu v 5 metrech, kde s Jirkou pilujeme situaci OOA s dlouhou hadicí. Teprve po splnění výcvikové části ponoru začíná podvodní výlet. Vracíme k severní stěně. Tady je z hloubky 10 metrů (pod ní již začíná neproniknutelný zákal) vidět takřka k hladině. Jirka, který je oblečen do mokrého dvoudílného 5 mm neoprenu signalizuje, že je zatím v tepelném komfortu. Při pohledu na teploměr zjišťujeme, že 10 °C naměřených na hladině překvapivě zůstává na budíku i v deseti metrech. Pokračujeme podél stěny až k autobusu a vplouváme zadním vchodem. Uvnitř bývá voda vždy o chlup průhlednější, než v okolí, ale dnes je o poznání lepší. Protahujeme se uličkou mezi sedačkami až k místu pro řidiče a předními dveřmi vyplouváme ven. Vydáváme se hledat sumce, který se o kus dál údajně zdržuje v skalní štěrbině kolem 5 - 6 m. Dlouhé minuty ubíhají a nic! Po chvíli rezignujeme, otáčíme se k návratu a smiřujeme se s tím, že na sumce, štiky ani kapry dnes holt nemáme štěstí. Ještě že nám dělají společnost malí okouni a raci, kteří se do lomu po letech vrátili. Plaveme zpět k hlavnímu vstupu. Ten je sice stále v rekonstrukci, ale na břehu již čekají k usazení krásné, zbrusu nové schody s plošinou. Těšíme se, jak je příště otestujeme. Potápění končí tradičně návštěvou bistra „Na Kumburáku“ a rekapitulací ponoru...
 
Datum:                       3. listopadu 2018
Doba ponoru:             42 min.
Max. hloubka:            10,5 m
Viditelnosti:                 2 - 6 m, uvnitř autobusu podstatně víc
Teplota vody:              10 °C v celém profilu
Teplota vzduchu:         15 °C
Co nás zaujalo:           na Rumchalpu se vrátili raci!
 
Od vody zdraví potápky Boďa, Jirka, Patrik a fotoreportérka Markéta
 
dahbek-malovan

​Dahábek malovaný

Letošní zahraniční výlety do světa pod vodní hladinou máme za sebou. Uzavřel je tradiční Dahab, který letos proběhnul ve stejně tradičním říjnovém termínu. Počasí bylo prima, teploty se pohybovaly okolo snesitelné třicítky nad vodou a příjemné „sedmadvacítky“ pod ní. Dokonce ani vítr tentokrát skoro vůbec nezlobil. A až na malou kolizi druhého minibusu s nějakým egyptským pirátem silnic těsně před letištěm v Sharmu při cestě domů proběhla i cesta bez větších problémů. Na pohodu bylo i ubytování v  hotelu Planet Oasis, jehož útulné posezení se „sakárkami“ v ruce mezi palmami u bazénu se stalo naším každodenním útočištěm poté, co jsme se vrátili z potápění. Každý den pak zakončila opulentní večeře v některé z místních vyhlášených restaurací (Shark, Ali Baba, Nemo, Al Capone). Také potápění v tradičních lokalitách splnilo očekávání. Jen pamětníci si mohli povzdechnout, jak pomalu ale jistě mizí z Rudého moře život.
 
Poprvé parta od Hastrmana navštívila původně rybářskou vesnici na břehu Akabského zálivu na přelomu tisíciletí. Moudře tehdy změnila působiště poté, co se v oblíbených letoviscích Sharm el Sheikh, Naama Bay i Shark´s Bay dokončovaly megalomanské hotelové resorty, a místo kvílení muezínů byla stále více slyšet všemi „oblíbená“ ruština. Pod vodou jsme pak potkávali hordy ruských Ivanů, kteří bezohledně decimovali místní korálové útesy...
 
Dahab byl tehdy pravý opak. Poklidnou oázu s neopakovatelnou atmosférou i neporušenou přírodou a skvělými lokalitami přímo ve městě a v blízkém okolí navštěvovali tehdy pouze potápěči nebo baťůžkáři. Tehdy ještě ani Kaňon nebyl „profláknutou“ lokalitou, kde se mísí skupiny potápěčů na břehu, ve vstupu do vody i pod hladinou. A když pak chvíli nedáváte pozor, klidně dokončíte ponor s jiným divemasterem… Ani nebezpečný Blue Hole nebyl gigantickým lidským mraveništěm, kde stovky neplavců v oranžových vestách se ve snaze nakouknout poprvé pod hladinu šlapou potápěčům po hlavách, takže výstup z vody představuje často složitější proces než jakkoliv náročný ponor.
 
Proplavat kaňon v celé jeho délce až do hloubky 52 m patřilo ke standardu stejně, jako proplavání obrovské brány (The Arch) spojující v hloubce 60 metrů „modrou díru“ s vnějším mořem. To bylo navíc bohaté nejen na barevné korály, ale především na malé i velké mořské živočichy. Přímo u městské pláže v lokalitě Lighthouse bylo možné spatřit třeba dvoumetrového napoleona. Toho tam šťastnější jedinci potkali i letos, ale kanice, krokodýlí ryby nebo želvy zmizely. Tu a tam bylo možné spatřit murénu, trnuchu modroskvrnitou, hejno barakud či dvojici klaunů, ale po útesových žralocích, kladivounech nebo delfínech se slehla zem nebo vlastně moře. 
 
Pod hladinou u dahabských břehů dnes musíte mluvit o obrovském štěstí, když některého z výše uvedených živočichů spatříte. Voda je sice stejně čistá, jako byla dřív, koráli zatím nemizí, ale větší obyvatelé moří tu nejsou. Možná, že je příčinnou vyšší teplota vody, možná rostoucí počet těch, kteří krásy podmořského světa vyhledávají…  Bohužel, větší či menší absence tradičních obyvatel moří a oceánů dnes není problém pouze Rudého moře. Jejich úbytek lze zaznamenat i v exotičtějších lokalitách, a tak si můžeme jen povzdechnout „čo bolo, to bolo“.  
 
Je třeba to brát jako skutečnost a na dnešní stav nepohlížet zbytečně pesimisticky. Stále se najdou místa oplývající  dostatkem živých a pestrobarevných korálů, místa, kde je příjemné vznášet se v průzračně čisté a příjemně teplé vodě a přitom obdivovat nejrůznější geologické zajímavosti, které dokáže vytvořit pouze matka příroda. Není jenom Canyon nebo Blue Hole. Naopak i méně navštěvované neboť vzdálenější lokality jako je Gabr el Bint, Ras um Galum či Ras Mamlah dokážou potápěčům nabídnout úžasné podvodní scenérie kombinující nejrůznější druhy korálů s tajemnými jeskyněmi, převislými útesy nebo stěnami končícími v nekonečné modré hlubině.
 
Nenechte se mýlit kritickými poznámkami těch nejzkušenějších, tradiční podzimní Dahábek nás opět nabil pozitivní energií. Absolvovali jsme více než desítku krásných ponorů a je jasné, že jsme tady rozhodně nebyli naposled. Vzhledem ke snadné dostupnosti, úžasné atmosféře městečka, stále kvalitnějšímu zázemí i službám a příznivým cenovým relacím zůstává Dahab mimořádně příjemnou destinací. Tak nashledanou zase za rok…
 
hastrmann-rojen-2018

Hastrmanní rojení 2018

Počátkem srpna proběhl na lomu Horka již tradiční sraz hastrmanů a jejich protějšků nazvaný „Hastrmanní rojení“.
 
Pravda, při „rojení včel“ je k vidění o trochu víc jedinců, přesto se nás sešla téměř dvacítka. Slušná účast? Posuďte sami...
Vzhledem k extrémě horkému průběhu letošního léta byl pobyt u vody úlevou, balzámem na tělo a jak známo - pod vodou Horka nikdy nezklame. Potápění pod hranici 15 metrů nabízelo nejen slušnou viditelnost kolem osmi metrů, ale i zpočátku příjemné ochlazení. Vrstvičku teplé vody na hladině vystřídala kolem 10 - 15 metrů velmi svižná voda, pod 20 metrů to již byla „lednice“ a od 25 metrů se jednalo doslova o ponor „do mrazáku“. Zvláště my freediveři jsme přes tenké neopreny chlad intenzivně vnímali, paradoxně však přispíval k perfektnímu nastartování potápěčského reflexu a pohodovým dlouhým ponorům. Paráda! Ať freediver nebo bublinkář - každý si pod vodou přišel na své. Všichni si libovali, jak snadno se ponorem prokřehlé tělo vrátí do teplotního komfortu, ale tento blahý stav jim bohužel vydržel jen chvíli a vedro brzy nenechalo jediný hastrmanní šos suchý. Životně nutné proto bylo doplňovat tekutiny. Pípa se prakticky nezastavila, pivo v sudu mizelo závratným tempem, brzy došlo na lahváče, plecháče a někteří odvážlivci prý dokonce pili vodu!!!
Horko, sucho a vysoký stupeň ohrožení požárem navíc vedlo k všeobecnému zákazu grilování, který valná většina návštěvníků disciplinovaně dodržovala... až na hastrmany. Nemuseli jsme se dopouštět přestupků proti zákonu, ani ohrožovat ostatní, neboť David se vytasil s uzavřeným bezkouřovým grilem, proti kterému ani veleopatrní majitelé základny nemohli protestovat. A tak se grilovalo, grilovalo a zase grilovalo, rozproudila se zábava a příjemné klábosení proložené kalíšky s Jaegermeistrem do pozdních nočních hodin. Ostré paprsky ranního slunce vytáhly spáče z pelechů, před námi byl další krásný den, další ponory v nádherné vodě, které násilně utnulo nekompromisní balení a odjezd domů. Říká se, že v nejlepším je dobré přestat, ale na Horce mi to jaksi nesedí. Lituji, že víkend nemá aspoň 7 dnů - asi si podám u všemohoucího zlepšovák...
 
Boďa
 
expedice-tubbataha-palawan

Expedice TUBBATAHA & PALAWAN

V nezvykle pozdním jarním termínu 21.4. - 9.5.2018 vyráží skupina Hastrmanů opět za exotikou. Tentokrát míří na jižní Filipíny poznávat krásy ostrova Palawan a uskutečnit bezmála 20 ponorů ve vyhlášeném, avšak přísně střeženém podmořském parku Tubbataha reef uprostřed Suluckého moře.
 
ptrojky-na-rumchalp

Pétrojky na Rumchalpě

Jako nadstavba kurzu na budoucí divemastery, v našem případě CMAS P***, není od věci absolvovat nepovinný ponor pod led. Kde jinde, než na Rumchalpě s teplým zázemím, sprchami a veškerým komfortem. Jdeme tedy do toho...

Po příjezdu na lom naše nadšení zchladil nejen mráz, ale i nepříjemný ledový vítr. Někteří z hastrmanů proto moudře usoudili, že se pod led jistě potopí, akorát to nemusí být zrovna dnes :-). Pod led jsme se vypravili s Davidem. Pravda, petimilimetrový neopren pro takový ponor není zrovna ideální outfit, ale zvědavost byla přeci jen větší. Hned při zanoření u plata David řešil zamrzlý druhý stupeň, ale to ho neodradilo. Využili jsme fixní šňůry, které nás přes třímetrové plato dovedly k velkému výcvikovému platu v pěti metrech. Viditelnost byla stále dost mizerná - kolem dvou metrů. Pokračovali jsme skoro až k hraně nad budkou střelmistra, ale ani tady se viditelnost nelepšila, spíš naopak. Obrat a návrat ke stromu, kde bylo přeci jen lépe vidět. Už jsme si mysleli, že drobní okouni budou jediné ryby, které nám dělaly společnost, když se přímo před nasimi maskami producírovala pěkná štika. Na vzájemné okukování bohužel moc času nezbývalo, neb Davidovi začaly podezřele tuhnout prsty na rukou - nejvyšší čas se vynořit a rychle zmizet v teplé převlékárně. Mokré přístroje ponechané na mrazivém vzduchu mezitím přimrzají a kolečkem nejde sebevětší silou prstů otočit. Odpojení automatik se daří až po polití horkou vodou z termosky. Potvrzuje se známá pravda, že štěstí přeje připraveným. Oběd v bistru Na Kumburáku a závěrečný test je poslední tečkou za kurzem P***.

 

Od "ledu" zdraví...

Boďa, Markéta, David a Vláďa

pod-ledem-rumchalpy

Pod ledem Rumchalpy

Stačil jeden operativní telefonát a ve dvou se řítíme opět na Rumchalpu. V únoru bývá lom vždy spolehlivě pod ledem. Dnes ho pokrývá souvislá, ale jen slabá vrstva sněhu, necháváme proto baterky na břehu. Na lomu se objevila i skupinka freediverů ze severu Čech, kteří vyřezávají hned 3 otvory nad autobusem. Máme tedy jasno, kudy povede trasa našeho ponoru. Jejich díry nám poslouží jako záložní pro případný nouzový výstup...
123>>>

Pošlete nám feedback