LoaderNahrávám...

Reportáže

last-minute-hurghada

Last minute Hurghada

„Je to za hubičku, ale odlétáme za necelých 48 hodin, tak se musíš bleskově rozhodnout!“, volal David, který našel na webu neuvěřitelnou nabídku. Už si nevzpomínám, kdy jsem dospěl k přesvědčení, že potápění v okolí egyptské Hurghady je ztrátou času a peněz, přesto jsem podlehl vábení a připojil se ke dvojce hastrmanních dobrodruhů Patrikovi a Davidovi.
 
raci-se-vrac

​Raci se vrací

Jako každý podzim Rumchalpa slibuje poklidnou atmosféru s minimem kaličů. Ruku v ruce s poklesem teploty vody nabízí stále lepší a lepší viditelnosti. Náš cíl je tedy jasný...
 
Po příjezdu zjišťujeme pro nás velmi příjemnou okolnost -  na lomu kromě Vaška Kužela, nikdo není! Pocit, že můžeme mít celý lom jen pro sebe nás bez otálení žene do vody. Komfortní strojení ve vytopené převlékárně, přístroje na záda... a jde se na věc. Po zanoření míříme rovnou k výcvikovému platu v 5 metrech, kde s Jirkou pilujeme situaci OOA s dlouhou hadicí. Teprve po splnění výcvikové části ponoru začíná podvodní výlet. Vracíme k severní stěně. Tady je z hloubky 10 metrů (pod ní již začíná neproniknutelný zákal) vidět takřka k hladině. Jirka, který je oblečen do mokrého dvoudílného 5 mm neoprenu signalizuje, že je zatím v tepelném komfortu. Při pohledu na teploměr zjišťujeme, že 10 °C naměřených na hladině překvapivě zůstává na budíku i v deseti metrech. Pokračujeme podél stěny až k autobusu a vplouváme zadním vchodem. Uvnitř bývá voda vždy o chlup průhlednější, než v okolí, ale dnes je o poznání lepší. Protahujeme se uličkou mezi sedačkami až k místu pro řidiče a předními dveřmi vyplouváme ven. Vydáváme se hledat sumce, který se o kus dál údajně zdržuje v skalní štěrbině kolem 5 - 6 m. Dlouhé minuty ubíhají a nic! Po chvíli rezignujeme, otáčíme se k návratu a smiřujeme se s tím, že na sumce, štiky ani kapry dnes holt nemáme štěstí. Ještě že nám dělají společnost malí okouni a raci, kteří se do lomu po letech vrátili. Plaveme zpět k hlavnímu vstupu. Ten je sice stále v rekonstrukci, ale na břehu již čekají k usazení krásné, zbrusu nové schody s plošinou. Těšíme se, jak je příště otestujeme. Potápění končí tradičně návštěvou bistra „Na Kumburáku“ a rekapitulací ponoru...
 
Datum:                       3. listopadu 2018
Doba ponoru:             42 min.
Max. hloubka:            10,5 m
Viditelnosti:                 2 - 6 m, uvnitř autobusu podstatně víc
Teplota vody:              10 °C v celém profilu
Teplota vzduchu:         15 °C
Co nás zaujalo:           na Rumchalpu se vrátili raci!
 
Od vody zdraví potápky Boďa, Jirka, Patrik a fotoreportérka Markéta
 
dahbek-malovan

​Dahábek malovaný

Letošní zahraniční výlety do světa pod vodní hladinou máme za sebou. Uzavřel je tradiční Dahab, který letos proběhnul ve stejně tradičním říjnovém termínu. Počasí bylo prima, teploty se pohybovaly okolo snesitelné třicítky nad vodou a příjemné „sedmadvacítky“ pod ní. Dokonce ani vítr tentokrát skoro vůbec nezlobil. A až na malou kolizi druhého minibusu s nějakým egyptským pirátem silnic těsně před letištěm v Sharmu při cestě domů proběhla i cesta bez větších problémů. Na pohodu bylo i ubytování v  hotelu Planet Oasis, jehož útulné posezení se „sakárkami“ v ruce mezi palmami u bazénu se stalo naším každodenním útočištěm poté, co jsme se vrátili z potápění. Každý den pak zakončila opulentní večeře v některé z místních vyhlášených restaurací (Shark, Ali Baba, Nemo, Al Capone). Také potápění v tradičních lokalitách splnilo očekávání. Jen pamětníci si mohli povzdechnout, jak pomalu ale jistě mizí z Rudého moře život.
 
Poprvé parta od Hastrmana navštívila původně rybářskou vesnici na břehu Akabského zálivu na přelomu tisíciletí. Moudře tehdy změnila působiště poté, co se v oblíbených letoviscích Sharm el Sheikh, Naama Bay i Shark´s Bay dokončovaly megalomanské hotelové resorty, a místo kvílení muezínů byla stále více slyšet všemi „oblíbená“ ruština. Pod vodou jsme pak potkávali hordy ruských Ivanů, kteří bezohledně decimovali místní korálové útesy...
 
Dahab byl tehdy pravý opak. Poklidnou oázu s neopakovatelnou atmosférou i neporušenou přírodou a skvělými lokalitami přímo ve městě a v blízkém okolí navštěvovali tehdy pouze potápěči nebo baťůžkáři. Tehdy ještě ani Kaňon nebyl „profláknutou“ lokalitou, kde se mísí skupiny potápěčů na břehu, ve vstupu do vody i pod hladinou. A když pak chvíli nedáváte pozor, klidně dokončíte ponor s jiným divemasterem… Ani nebezpečný Blue Hole nebyl gigantickým lidským mraveništěm, kde stovky neplavců v oranžových vestách se ve snaze nakouknout poprvé pod hladinu šlapou potápěčům po hlavách, takže výstup z vody představuje často složitější proces než jakkoliv náročný ponor.
 
Proplavat kaňon v celé jeho délce až do hloubky 52 m patřilo ke standardu stejně, jako proplavání obrovské brány (The Arch) spojující v hloubce 60 metrů „modrou díru“ s vnějším mořem. To bylo navíc bohaté nejen na barevné korály, ale především na malé i velké mořské živočichy. Přímo u městské pláže v lokalitě Lighthouse bylo možné spatřit třeba dvoumetrového napoleona. Toho tam šťastnější jedinci potkali i letos, ale kanice, krokodýlí ryby nebo želvy zmizely. Tu a tam bylo možné spatřit murénu, trnuchu modroskvrnitou, hejno barakud či dvojici klaunů, ale po útesových žralocích, kladivounech nebo delfínech se slehla zem nebo vlastně moře. 
 
Pod hladinou u dahabských břehů dnes musíte mluvit o obrovském štěstí, když některého z výše uvedených živočichů spatříte. Voda je sice stejně čistá, jako byla dřív, koráli zatím nemizí, ale větší obyvatelé moří tu nejsou. Možná, že je příčinnou vyšší teplota vody, možná rostoucí počet těch, kteří krásy podmořského světa vyhledávají…  Bohužel, větší či menší absence tradičních obyvatel moří a oceánů dnes není problém pouze Rudého moře. Jejich úbytek lze zaznamenat i v exotičtějších lokalitách, a tak si můžeme jen povzdechnout „čo bolo, to bolo“.  
 
Je třeba to brát jako skutečnost a na dnešní stav nepohlížet zbytečně pesimisticky. Stále se najdou místa oplývající  dostatkem živých a pestrobarevných korálů, místa, kde je příjemné vznášet se v průzračně čisté a příjemně teplé vodě a přitom obdivovat nejrůznější geologické zajímavosti, které dokáže vytvořit pouze matka příroda. Není jenom Canyon nebo Blue Hole. Naopak i méně navštěvované neboť vzdálenější lokality jako je Gabr el Bint, Ras um Galum či Ras Mamlah dokážou potápěčům nabídnout úžasné podvodní scenérie kombinující nejrůznější druhy korálů s tajemnými jeskyněmi, převislými útesy nebo stěnami končícími v nekonečné modré hlubině.
 
Nenechte se mýlit kritickými poznámkami těch nejzkušenějších, tradiční podzimní Dahábek nás opět nabil pozitivní energií. Absolvovali jsme více než desítku krásných ponorů a je jasné, že jsme tady rozhodně nebyli naposled. Vzhledem ke snadné dostupnosti, úžasné atmosféře městečka, stále kvalitnějšímu zázemí i službám a příznivým cenovým relacím zůstává Dahab mimořádně příjemnou destinací. Tak nashledanou zase za rok…
 
hastrmann-rojen-2018

Hastrmanní rojení 2018

Počátkem srpna proběhl na lomu Horka již tradiční sraz hastrmanů a jejich protějšků nazvaný „Hastrmanní rojení“.
 
Pravda, při „rojení včel“ je k vidění o trochu víc jedinců, přesto se nás sešla téměř dvacítka. Slušná účast? Posuďte sami...
Vzhledem k extrémě horkému průběhu letošního léta byl pobyt u vody úlevou, balzámem na tělo a jak známo - pod vodou Horka nikdy nezklame. Potápění pod hranici 15 metrů nabízelo nejen slušnou viditelnost kolem osmi metrů, ale i zpočátku příjemné ochlazení. Vrstvičku teplé vody na hladině vystřídala kolem 10 - 15 metrů velmi svižná voda, pod 20 metrů to již byla „lednice“ a od 25 metrů se jednalo doslova o ponor „do mrazáku“. Zvláště my freediveři jsme přes tenké neopreny chlad intenzivně vnímali, paradoxně však přispíval k perfektnímu nastartování potápěčského reflexu a pohodovým dlouhým ponorům. Paráda! Ať freediver nebo bublinkář - každý si pod vodou přišel na své. Všichni si libovali, jak snadno se ponorem prokřehlé tělo vrátí do teplotního komfortu, ale tento blahý stav jim bohužel vydržel jen chvíli a vedro brzy nenechalo jediný hastrmanní šos suchý. Životně nutné proto bylo doplňovat tekutiny. Pípa se prakticky nezastavila, pivo v sudu mizelo závratným tempem, brzy došlo na lahváče, plecháče a někteří odvážlivci prý dokonce pili vodu!!!
Horko, sucho a vysoký stupeň ohrožení požárem navíc vedlo k všeobecnému zákazu grilování, který valná většina návštěvníků disciplinovaně dodržovala... až na hastrmany. Nemuseli jsme se dopouštět přestupků proti zákonu, ani ohrožovat ostatní, neboť David se vytasil s uzavřeným bezkouřovým grilem, proti kterému ani veleopatrní majitelé základny nemohli protestovat. A tak se grilovalo, grilovalo a zase grilovalo, rozproudila se zábava a příjemné klábosení proložené kalíšky s Jaegermeistrem do pozdních nočních hodin. Ostré paprsky ranního slunce vytáhly spáče z pelechů, před námi byl další krásný den, další ponory v nádherné vodě, které násilně utnulo nekompromisní balení a odjezd domů. Říká se, že v nejlepším je dobré přestat, ale na Horce mi to jaksi nesedí. Lituji, že víkend nemá aspoň 7 dnů - asi si podám u všemohoucího zlepšovák...
 
Boďa
 
expedice-tubbataha-palawan

Expedice TUBBATAHA & PALAWAN

V nezvykle pozdním jarním termínu 21.4. - 9.5.2018 vyráží skupina Hastrmanů opět za exotikou. Tentokrát míří na jižní Filipíny poznávat krásy ostrova Palawan a uskutečnit bezmála 20 ponorů ve vyhlášeném, avšak přísně střeženém podmořském parku Tubbataha reef uprostřed Suluckého moře.
 
ptrojky-na-rumchalp

Pétrojky na Rumchalpě

Jako nadstavba kurzu na budoucí divemastery, v našem případě CMAS P***, není od věci absolvovat nepovinný ponor pod led. Kde jinde, než na Rumchalpě s teplým zázemím, sprchami a veškerým komfortem. Jdeme tedy do toho...

Po příjezdu na lom naše nadšení zchladil nejen mráz, ale i nepříjemný ledový vítr. Někteří z hastrmanů proto moudře usoudili, že se pod led jistě potopí, akorát to nemusí být zrovna dnes :-). Pod led jsme se vypravili s Davidem. Pravda, petimilimetrový neopren pro takový ponor není zrovna ideální outfit, ale zvědavost byla přeci jen větší. Hned při zanoření u plata David řešil zamrzlý druhý stupeň, ale to ho neodradilo. Využili jsme fixní šňůry, které nás přes třímetrové plato dovedly k velkému výcvikovému platu v pěti metrech. Viditelnost byla stále dost mizerná - kolem dvou metrů. Pokračovali jsme skoro až k hraně nad budkou střelmistra, ale ani tady se viditelnost nelepšila, spíš naopak. Obrat a návrat ke stromu, kde bylo přeci jen lépe vidět. Už jsme si mysleli, že drobní okouni budou jediné ryby, které nám dělaly společnost, když se přímo před nasimi maskami producírovala pěkná štika. Na vzájemné okukování bohužel moc času nezbývalo, neb Davidovi začaly podezřele tuhnout prsty na rukou - nejvyšší čas se vynořit a rychle zmizet v teplé převlékárně. Mokré přístroje ponechané na mrazivém vzduchu mezitím přimrzají a kolečkem nejde sebevětší silou prstů otočit. Odpojení automatik se daří až po polití horkou vodou z termosky. Potvrzuje se známá pravda, že štěstí přeje připraveným. Oběd v bistru Na Kumburáku a závěrečný test je poslední tečkou za kurzem P***.

 

Od "ledu" zdraví...

Boďa, Markéta, David a Vláďa

pod-ledem-rumchalpy

Pod ledem Rumchalpy

Stačil jeden operativní telefonát a ve dvou se řítíme opět na Rumchalpu. V únoru bývá lom vždy spolehlivě pod ledem. Dnes ho pokrývá souvislá, ale jen slabá vrstva sněhu, necháváme proto baterky na břehu. Na lomu se objevila i skupinka freediverů ze severu Čech, kteří vyřezávají hned 3 otvory nad autobusem. Máme tedy jasno, kudy povede trasa našeho ponoru. Jejich díry nám poslouží jako záložní pro případný nouzový výstup...
horko-na-rumchalpe

Horko na Rumchalpě

Pospícháme, abychom byli na lomu mezi prvními. Je první lednový termín, a tak očekáváme davy vody chtivých potápek.
Na lomu je mlha, ale když se rozkoukáme, u lavic se soukají do sucháčů jen tři potápěči. Paráda! Rychle se strojíme a prolamujeme slabou ledovou krustu. Voda je opět o trochu chladnější 3 - 4 °C. Odtávání ledu u břehů se podepsalo na kolísavé viditelnosti. Ta dosahuje u vstupu pěkné 2 metry, zato dál je místy nechutných 10 metrů! Plato ve 12 metrech, stěna, autobus, na protější straně jachta, a pak kajak. Kolečko kolem lomu uzavřeme u zrcadla, ale nechce se nám ještě z vody. Krátký výlet k budce střelmistra, kde je mimochodem nebývale skvělá viditelnost. V 60. minutě končíme ponor, odhodíme přístroje, serveme ze sebe sucháče a hup do vyhřáté sauny. Na teploměru je příjemných 94 °C. Když se dostatečně nabažíme tepla, ozve se žaludek. Balíme a u teplého vývaru v bistru Na Kumburáku konstatujeme: „Na světě je tak krásně!“. Škoda jen, že z hastrmanů jsme u vody byli jen my dva... tak snad příště...
 
Boďa + David
6.1.2018
​vanocni-rumchalpa

​Vánoční Rumchalpa

V sobotu, den před Štědrým večerem, nás vítá areál lomu Rumchalpa, tentokrát exkluzivně otevřený jen pro Hastrmany.
 
Oproti očekávání hladinu pokrývá 1 – 2 cm slabá, ale souvislá vrstva ledu. I když  zkušební proražení otvoru zespoda (trvalo asi 15 sekund) prokázalo, že nebude problém led v případě nouze rozbít, je nám jasné, že nepůjde jen o běžné „koupání“ v mělké vodě...
 
​repete-na-borku

​REPETE NA BORKU

Po informaci o davech potápek chystajících se na tradiční „Ameriku“ měníme na poslední chvíli plány. Borek s hloubkou 35 metrů slibuje viditelnost na hranici 10 metrů!
Je sobota 9.12.2017. Kolem desáté se na lomu se scházíme v komorním obsazení. Vítá nás Radek Houfek, nový nájemce lomu. Budováním zázemí se snaží zpříjemnit potápěčům převlékání a zavedl i foukání vzduchu přímo na místě. Přijíždí Franta Pudil s manželkou obtěžkáni kamerami, Dan Hutňan se chystá do vody s SM rebreatherem, ale spěchat nemusíme - tato squadra nám jistě vodu nezkalí.  
Volíme podobný scénář, jako při nedávném ponoru s Mírou Hodaněm: Přeplujeme rozpadající se plot s vraty a po horní plošině se blížíme k hraně. Volný pád do 20 metrů k Wartburgu a ponorce. Další sestup do 30 metrů do míst, kde kdysi býval vrtulník. Podél stěny pokračujeme k Ikarusu. Uvnitř autobusu je dostatek světla a viditelnost nejméně 10 metrů! Vracíme se po hraně ve dvaceti na protější stranu s cestou. Mezi potopenými stromy opět pátráme po rybách, leč marně. Delší pobyt ve 30 metrech se podepsal na rychlejším úbytku vzduchu, a tak s 50 bary ponor končíme. To ještě netušíme, že nás čeká ještě jeden velepříjemný zážitek - oběd v motorestu nad Golčovým Jeníkovem neměl chybu!
 
Parametry ponoru:
Voda:                    v celém profilu 7 °C
Vzduch:                 -2°C až 0°C
Max.hloubka:          30 m
Doba ponoru:          52 min
Počasí:                   polojasno
 
Boďa + Tomáš Svárovský
9.12.2017
​listopadovy-borek

​Listopadový Borek

Poslední víkend v  listopadu absolvujeme povinný instruktorský seminář nedaleko Brna. Zpáteční cesta vede kolem Golčova Jeníkova a bylo by hříchem nenavšívit nedaleký lom Borek...
​podzimni-marina-ocima-zacinajicich-potapecu

​Podzimní Marina očima začínajících potápěčů

Koncem září jsme se skupinou Hastrmanů vyrazili na tradiční prodloužený víkend na Sv. Marinu. Naše dvojka - dvanáctiletý Ondra s kvalifikací Stříbrný delfín a senior Jarda CMAS P* se chystala sbírat zkušenosti  a „natáčet“ hodiny pod vodou.  Zbytek rodiny – maminka Jitka, starší brácha Honza a malá čivava Čikina si užívali klidu, sluníčka a dobrého pití v baru u bazénu.
 
12

Pošlete nám feedback