Hastrman

Každoroční seminář instruktorů konaný v Říčanech u Brna jsme tradičně spojili s ponorem na oblíbené lokalitě – zatopeném lomu Borek na Vysočině nedaleko Chotěboře.

Cestou po Vysočině slunce místy pronikalo hustými mraky, z nichž se občas spustilo sněžení. Na lomu nás již očekávala další dvojice hastrmanů – David s Patrikem, kteří zde v karavanu kempovali již od soboty. Zjišťujeme aktuální podmínky. Podle informací správce lomu, je ve spodních patrech lomu koncem listopadu neobvyklý zákal. Od toho se odvíjí i plán ponoru: vynecháme atrakce jako je autobus v hloubce 33 metrů, a oproti zvyklostem zamíříme do zadní části lomu po svážné cestě.

Oblékáme suché obleky, přístroje, nasazujeme ploutve a zanořujeme se… Slabší viditelnost u vstupu se po desítkách metrů postupně lepší, aby v zadní části lomu dosáhla osmi, místy snad i deseti metrů. Klesáme do hloubky 20 metrů, kde narážíme na silný zákal. Tápat v kalné vodě mezi kameny nemá smysl, i když i v této hloubce je teplota vody krásných 9° C. Vystupujeme do pobřežního pásu, kde je množství potopených stromů v naději, že zde narazíme na obvyklá hejna plotic, okounů a štiky číhající ve větvích. Představení se však nekoná, jen tu a tam se mihne drobný okoun. Už s smiřujeme s tím, že tentokrát žádné rybí show nebude, když pouhých pár desítek metrů před výstupem z vody potkáváme mladého sumce. Evidentně je na přítomnost potápěčů zvyklý. Se stoickým klidem nás nechává přiblížit takřka na dosah ruky, přičemž nehne ani brvou. Po 52 minutách se vynořujeme v bílé zátoce. Během našeho pobytu pod vodou totiž docela slušně nasněžilo a okolí evokovalo skoro vánoční atmosféru.

Při kávě v teple karavanu padá návrh - dejme repete. Třeba ve svátečních dnech po Štědrém večeru...

Foto zde