Hastrman

Naše první letošní výprava za krásami jihovýchodní Asie vedla už na konci ledna na Maledivy a Srí Lanku. Rozhodli jsme se pro kombinaci potápění v oblasti atolů Indického oceánu s poznáváním ostrova čaje, jímž bezpochyby Srí Lanka je.

Tentokrát jsme pro potápění zvolili cestu lodí Felicity z Nord Male Atolu až po ten nejjižnější, jehož břehy omývají vody oceánu až pod rovníkem. Je to Addu Atol, jehož nejjižnější část tvoří ostrov Gan. Ostrov je bývalá vojenská základna Britského královského letectva, kterou Britové předali definitivně maledivské vládě v roce 1976, tedy 11 let od získání nezávislosti Malediv. Později byla přeměněna na dnešní civilní Gan International Airport. Část, z 24 účastníků se po desetidenní plavbě vrátila zpět letecky do Male a domů. Ostatních 18 účastníků pokračovalo přeletem do Kolomba na pětidenní poznávací zájezd Srí Lankou. Tolik tedy k základnímu programu celé akce.

Potápění bylo zaměřené na „velké predátory moří“ a tak většina ponorů probíhala v kanálech a tedy v proudech. Tento druh výpravy byl určen pro zkušené potápěče, kteří se v proudech cítí bezpečně. Na Vaavu Atolu v lokalitě Dhiggiri jsme samozřejmě nezapomněli navštívit nurse sharks, tedy žraloky vouskaté nebo jinak také chůvičky. Jako obvykle jich tam byla spousta, doprovázené rejnoky. Na Meemu Atolu - na Kurali Manta Point, už podle názvu je jasné, že jsme zde potkali Manty obrovské, latinsky Mobula birostris, běžné rozpětí „křídel“ 4 až 5 m, délka života až 40+ let. Na Laamu Atolu a Gaafu Alifu Atolu, který je ten z méně navštěvovaných – a právě proto skvělý na pozorování žraloků, jsme potkali snad stovky žraloků šedých útesových, bělocípých a černocípých. Opravdu neskutečná podívaná, jak se tito tvorové dokáží ladně pohybovat v proudech, kde se my suchozemci zuby nehty tržíme na místě za pomocí reef háku. V době kotvení v okolí Laamu Atolu nás přišel před půlnocí navštívit i žralok velrybí. Komu se chtělo touto dobou do vody, mohl se mu podívat i přímo do očí. Je to důstojný tvor moří, který dorůstá délky i 12 – 14 m a dožívá se 60 až 150 let. Ten náš měl okolo 6 m a svůj věk nám bohužel neprozradil.

Přesně 6. února 06 hodin a 03 minut se naše loď Felicity vydala do vod Indického oceánu jižní polokoule. Ano, přesně v ten okamžik jsme překonali nultou rovnoběžku – rovník. V této oblasti nás čekalo místo, které je známé potápěčům na celém světě od roku 2017. Je to Fuivahmulah tzv. Tiger Zoo, potápění se žraloky, kteří patří k největším predátorům moří. Jsou to žraloci tygří. Navzdory své impozantní pověsti jsou zde neagresivní a potápění zde probíhá podle přísných bezpečnostních zásad. Jejich dodržování celou skupinou kontrolují po celou dobu ponoru čtyři místní průvodci. Každého tygřího žraloka v Tiger zoo lze individuálně rozpoznat podle svých přírodních znaků. Místní potápěčský tým je začal dokumentovat v roce 2016 a v současné době se nachází v databázi více než 200 jedinců. My jsme zde uskutečnili dva ponory a při obou ponorech nás přišli navštívit. Byl to nezapomenutelný zážitek.

Možná jsem se měl zde také zmínit o ostatních ponorech zaměřených na korálové zahrady měkkých i tvrdých korálů a jejich obyvatel, které jsme zde rovněž při svých denních a jednou nočním ponoru potkávali. V průběhu ponorů jsme pozorovali, karety, murény, kanice, netopýrníky, klauny, barakudy, ježíky i čtverzubce, havýše i hejna chrochtalů, chňapalů i klipek.

Byl však čas vysušit a sbalit výstroj, rozdělit se na dvě party a pokračovat domů nebo v cestě za poznáním krás ostrova čaje, dříve Cejlonu, dnes Srí Lanky. První večer jsme strávili v Kolombu, ale už brzy ráno jsme vyrazili na rybí trh a dále pokračovali do sloního sirotčince Millenium a jeskynního chrámu Dambulla. Tento chrám je jeden z nejpůsobivějších chrámových komplexů na Srí Lance a je zapsán na seznam UNESCO. V pěti jeskyních vytesaných v masivním skalním převisu je více než 150 soch Budhy a rozsáhlé nástěnné malby.

Další den, 09.02, nás čekal ranní odjezd k hoře Pidurangala a výstup na horu nebo na Lví skálu - na starobylou skalní pevnost Sigiria. Ta se tyčí na skalním sloupu dosahujícím výšky 200 m. Pevnost pochází z doby vlády krále Kasyapy, z let 477 – 495 n.l., který zvolil místo pro své hlavní město. Na tomto místě postavil impozantní palác, který byl původně přístupný pouze ústy obrovského vyřezaného lva.

Určitě nesmím zapomenout zmínit návštěvu Hinduistického chrámu v Matale, zahrady koření i města Kanty. Je tu jeden z nejposvátnějších budhistických svatostánků na celé Srí Lance – Chrám budova zubu. Místní mniši tu střeží ten nejcennější budhistický poklad – artefakt nazývaný Buddhův zub. Za prohlídku stojí v Kanty i nádherná botanické zahrada.

Srí Lanka se stala symbolem čaje a tak návštěva továrny, čajové plantáže a ochutnávka čaje v oblasti Nowaka Elina byla téměř povinností, stejně jako návštěva Národního parku Hormonový pláně s 9 km trikem v nadmořské výšce 2000 m. Zde stojí za pozornost vodopád Baker´s fall a vyhlídka Konec světa z 900 m vysokého srázu. Předposlední večer jsme potom strávili bývalé koloniální sídlo zvané Malá Anglie přímo ve městě Nuwara Eliya.

Poslední den byl vyhrazen národnímu parku Udawalawe, který je domovem divoké zvěře, hlavně slonů, krokodýlů, opic a brodivých ptáků. Ještě před odjezdem na letiště a návratem do Evropy jsme stačili navštívit oblast řeky Maru spojenou s dvouhodinovou projížďkou na lodičkách mangrovovými porosty, ukázkou zpracování skořice a také pedikúrou od rybiček Garra Rufa.

Na závěr bych si dovolil poděkovat společnosti TOP DIVE, za společnou přípravu celé akce, jmenovitě Petře, která nás i celým pobytem provázela.

Azory jsou společně s Madeirou jednou ze dvou autonomních oblastí Portugalska a jsou tak vlastně i součástí Evropské unie. Díky svému podnebí a sopečnému původu se vyznačují nebývalým množstvím přírodních krás a bohatou faunou i florou jak na souši, tak v okolních vodách Atlantiku. Přesto se jedná o částečně opomíjenou oblast. Vydali jsme se proto letos v srpnu prozkoumat největší z ostrovů Azorského souostroví – São Miguel.

Souostroví, které se nachází 1400 km západně od Lisabonu a 1930 km jihovýchodně od kanadského Newfoundlandu, zahrnuje devět sopečných ostrovů. V západní části jsou Flores a Corvo, v centrální části najdete Graciosu, Terceiru, Sao Jorge, Pico a Faial a východní část tvoří Santa Maria, São Miguel a malé ostrůvky Formigas. Všechny jsou sopečného původu, a tudíž velice hornaté. Podnebí je zde s ohledem na severní polohu mírné, což je ovlivněno vzdáleností od kontinentů a Golfským proudem. Teploty se pohybují celoročně mezi 16 až 25 °C.

Nad ostrovy prakticky neustále visí mraky, které často pohltí nejvyšší vrcholky a stejně často se také protrhnou. Tohle všechno je příčinou neuvěřitelně bujné vegetace, které v létě dominují obrovské hortensie. Největším ostrovem je São Miguel, který má rozlohou 793 km² a od východu na západ měří přibližně 90 km při šířce 8 až 15 km. Povrch je hornatý a nejvyšší hora (Pico da Vara) dosahuje nadmořské výšky 1103 m. Žije zde 140 000 obyvatel, z toho 68 000 v hlavním městě Ponta Delgada.

Azory patří mezi oblíbené cíle potápěčů. Nejlepší období pro potápění je od června do října, kdy jsou proudy na moři slabší a viditelnost až 60 metrů. Množství lávových útvarů spojených do labyrintů a jeskyněk tvoří unikátní podvodní scenerii. V teplé vodě Golfského proudu lze spatřit i známé druhy živočichů jako "papouščí" ryby, ostence, trnuchy, kanice, chobotnice nebo murény. Většina ponorů se realizuje z člunů na lokalitách v jižní a jihozápadní části ostrova.

Naše sedmičlenná výprava (čtyři potápěči) se ubytovala v druhé polovině srpna v městečku Vila Franca do Campo a deset dní jsme objevovali krásy této trochu opomíjené lokality. Potápění jsme si dopředu zamluvili u centra Espírito Azul, které sídlilo v přístavu městečka Vila Franca do Campo cca 100 m od našeho apartmánu. Cena za ponor 55 euro, v plánu bylo deset ponorů, což přineslo určitou slevu, takže ve výsledku vyšel jeden ponor pod 50 euro. Nakonec jsme ponorů absolvovali méně, protože jsme byli se službami centra „lehce“ nespokojeni. Kvůli překvapivě špatné, místy chaotické organizaci ponorů jsem se při jednom výletu kvůli nepředpokládaným proudům ocitl cca půl kilometru od lodi, aniž by si toho posádka všimla. Za lodí totiž chybělo lano, kterého by se člověk unášený silným proudem mohl zachytit. Reakce posádky na rizikovou situaci byla nečekaně pomalá, nerozhodná, neprofesionální. Boďovi pak nepozorný potápěč z Francie skočil z člunu přímo na hlavu a poškodil jeho automatiku. Nicméně, samotné ponory byly neobyčejně zajímavé. Nadšeni jsme byli z neskutečné viditelnosti, bohatého života i geologických útvarů. Příjemná byla i teplota vody místy dosahující až 26 °C. V tomto informace, které jsme si na několika webech našli předem, nelhaly. Atlantik nenabízí barevné korálové útesy jako tropické vody, ale i tak je pod vodou na co dívat a rozhodně můžeme tuto lokalitu doporučit.

J.Kaloč

Zatopený lom Horka, tradiční místo největšího klubového setkání, bohužel nebyl v „našem“ termínu na přelomu července a srpna přístupný. Vážné osobní problémy donutily majitele lomu k drastickému omezení vstupu na pouhých několik víkendů v roce...

Přesto, že se avizovaný počet účastníků přiblížil dvacítce, podařilo se akci přesunout do náhradní lokality hornolužického lomu Steina. Na lomu nám nabídli potřebné zázemí, našel se dostatečný prostor pro stany a karavany i dva přístřešky, které posloužily jako společenské prostory - to vše jen pár kroků od vody...

První pohled na sluncem prozářenou hladinu i kapry a okouny plovoucí kolem vstupního plata sliboval krásné ponory v luxusní viditelnosti. Brzy se ukázalo, že realita je bohužel jiná. S narůstající hloubkou se viditelnost rapidně horšila a zdaleka nedosahovala kvalit hluboké vody na jakou jsme zvyklí z lomu Horka. V nejnižším bodě lomu v hloubce 33 metrů bývá obvykle již absolutní tma a bez dostatečných zdrojů světla se tam není radno pohybovat. Mimo jiné i proto, že zbytky těžební techniky a především množství zrezivělých ocelových lan se při špatné viditelnosti snadno stávají nebezpečnou pastí. Podmínky nebyly ideální, nicméně většinu neodradily od řady ponorů vedených spíše po obvodu lomu. Alternativou pro další den bylo potápění na lomech Prelle a Luisa, které patří stejné organizaci. Naděje na lepší potápění však v ranních hodinách ukončil příchod studené fronty provázené vytrvalým deštěm. Příště snad bude líp...

Boďa

Před několika dny se naše 15 členná výprava vrátila z oblasti MARSA ALAM. Pro potápění jsme si tentokrát vybrali známou zátoku, kde jsme využili služeb potápěčského centra DIVING.DE ABU DABBAB, která je součástí hotelového komplexu Malikia Beach Resort. Centrum nabízí potápění na jednom house reefu dostupném přímo z pláže a také z mola, dále několika house reefů dostupných zodiakem do několika minut. Kromě toho je možné využít potápění ze břehu na lokalitách dostupných vozidly. My jsme využili lokalitu Marsa Egla cca 30 minut jízdy od diving centra. Lokalitu tvoří mělký záliv a můžete se v něm potápět z obou stran. Pravá část reefu nabízí setkání s dugongy, my jsme však to štěstí neměli. Levá strana je mnohem atraktivnější nejen z pohledu lepší viditelnosti, ale i nádherné korálové zahradě se spoustou života. Nenechali jsme si ujít ani potápění z rychlého člunu na lokalitách Coral City a Red Anemon. Za zmínku stojí i potápění na reefu označeném jako Block 5. Je to nádherný systém jeskyní prosvětlený dopadajícími slunečními paprsky. Vzhledem k členitosti labyrintu podmořských tunelů je omezen počet potápěčů na 5 + povinný průvodce diving centra. Lze zde očekávat i silné proudy a tak se ne vždy podaří absolvovat celý labyrint chodeb. My jsme museli z tohoto důvodu vynechat jednu z 6 částí trasy. Poslední 2 dny jsme se rozhodli využít loď z přístavu Marsa Alam, která nás vyvezla na Shaab Marsa Alam a druhý den na Dolphin house. Bohužel velké vlny nám nedovolily potápění s delfíny na Dolphin house a tak jsme opět skončili na Shaab Marsa Alam i když na opačné straně reefu oproti předcházejícímu dni. Alespoň jsme potkali několik zvědavých delfínů při cestě lodi k útesu.