Hastrman

Moucha u moře

Tak to byste neuhodli!!! Ano, byla jsem u moře. Připadala jsem si totiž už jako ta moucha, která se probudí uvězněná ve špaletě okna, leze stále dokolečka, kloužou jí nožičky, v kotrmelcích padá dolů. Zase se snaží protřepat křídla a ono to zase končí fiaskem. Okno je klec, kupodivu nepovolí, nepustí i když ten veliký svět je za sklem krásně vidět. Následuje vyčerpání, stres, selhání systému, vybití a ...  A pak, když z jara uklízíme a myjeme ta okna, vymeteme ty suché mrtvolky, ležící bezvládně dole. Bezcitně, aniž bychom znali ten příběh.

Takto jsem dopadnout nechtěla. Proto jsem neváhala a jakmile parta kamarádů, co se rádi noří do hlubin, zahlásila odjezd k moři, nechtěla jsem si to nechat ujít. Vždyť to znáte, moře nemáme za domem ani za humny, ale je to pro nás spíš událost a velká odměna. A pokud to má být odměna pro potápěče, musí to být moře alespoň rudé, které dokáže svým podmořským životem uchvátit.

Cestu letadlem jsme zvládli bez problémů a po čtyřech hodinách na nás dýchlo úplně jiné klima, než při výletě na Kokořín! Teplý pouštní vzduch, slunce už se klube z ranního oparu, vítr třepetá košilemi a sluneční brýle už nervózně vyhlížejí tu azurovou linku na obzoru. Přistavený autobus nás doveze do Safagy, kde už důvěrně poznáváme náš domovský hotel Shams, což v překladu znamená slunce. Každý s radostí vyhledá odpočinek po cestě, ale odpoledne se už stěhujeme se svým vybavení na dive bázi, kde proběhne přivítání, družení a další nezbytné úkony. Program je jasný, slunce, moře, slunce, moře, mezi tím něco pojíst, někdy vyspat, ale další den opět slunce, moře, slunce, moře. Uznejte, co si více přát!

Začínáme brzo. Pro mne je snídaně v sedm značně výjimečná záležitost, ale v osm už vyplouvá naše loď Overseas z přístavu, tak rychle hurá k vodě. Moře je azurové, stejně jako nebe, vlny si nasazují bílé čepice a my nasáváme slanou vůni jódu. První kapky dopadají na naší bělostnou, středoevropskou kůži a rychle se mění na suché škraloupky soli. Vítr nám češe vlasy a tupíruje je k jedné straně. Opalovací krémy opustily tašky a snaží se všemi svými faktory chránit záda i obličeje cestovatelů.

Ale už je čas, rychle všechno nastrojit a spadnout do hlubin. Čeká nás Abu Soma garden a Tobia Soraya. Zjišťujeme, že jsme tu správně. Otevírá se před námi neskutečný podmořský svět, plný barev, tvarů a života, kde příroda nešetřila fantazií. Klauni hlídají svoje sasanky, perutýni vykukují ze svých úkrytů ve skalách, murény hrozivě cení svoje kusadla a trnuchy se snaží splynout s písčitými ostrůvky. To vše lemují koráli různých barev, žluté i zelené houby, oranžoví větevníci a mechovky, gorgonie a samozřejmě ryby. Ty barvy jsou neskutečné, pestrost s jakou se střídají a kombinují. Na dalších lokalitách Tobia Arba a Tobia Hamra to není jiné. Dokonce i naše dechové trio (na vysvětlenou šnorchlařské družstvo) si pochvaluje pozorování života v menších hloubkách. V dalších dnech se vítr uklidnil a my se vypravili i na vzdálenější lokality. Čekal nás Panorama reef, který jsme prozkoumali ze severu i z jihu a krásný Shoab Sheer reef, který nabídl i ponor na vraku obchodní lodi a nádherné korálové zahradnictví jako bonus, prostě potápění v rybí polévce. Byli jsme opravdu vzrušení pozorováním plžíků, chobotnic nebo krokodýlích ryb a což teprve mořských želv. Ponory 60-70minut nebyly výjimkou.

Náš plán slunce - moře se plnil geniálně. Ani ostatní lokality Gamul Kebir, Gamul Soraya nebo Ras Abu Soma nezůstaly pozadu. Někde byl proud větší a tak jsme se povozili při driftování a jinde zas museli trochu sami kopnout do vrtule. Na lodi se o nás vzorně starali a my si mohli užívat zasloužený relax. Po návratu do přístavu a odsolení našeho vybavení, jsme vždy museli vše řádně a do detailu probrat v baru na pláži. Nasmáli jsme se, občerstvili a rychle nám vyhládlo. Byl čas na pestrou večeři v hotelu Slunce a poté ještě nějaké to posezení s fakírem, dervišem či orientální tanečnicí, případně vyprávěním o potápění, jak jinak.

Všechno jednou končí, tak i nás čekal poslední den. Někdo by ho trávil odpočinkem u bazénu nebo pospáváním, nikoliv my potápěči. Naplánovali jsme si výlet do zátoky Abu Dabab nedaleko Marsa Alam. Zde bývají často k vidění dugongové indičtí, jak se pasou na porostech rostlin v mělkých vodách při pobřeží. Natěšení jsme byli, bohužel dugongové asi nebyli při chuti. Cenou útěchy nám byly alespoň skupiny mořských želv, které hlad měly a beze strachu pózovaly pro fotografy.

Zbývalo jen balení, loučení a domů. Chtělo by se říci do Podolí, do lékárny, to se mi už stýská...Praha nás přivítala podzimem, barevnými listy a příjemnými 15ti stupni. Jsme se opálení, nabití energií, plni dojmů i zážitků a rozhodnutí, že pojedeme zas.

Nechcete jet s námi?

Komu by se nechtělo z covidově podmračených studených Čech vyrazit na sice též Covidem promořené, ale výrazně teplejší, sluncem a mořem oplývající Maledivy, notabene na safárko Severní a jižní Male Atol, Ari Atol, Vaavu a Rashdoo Atol? Z původní 24členné sestavy nás bylo jen 22 (tři tak či onak zasáhl Covid, našel se jeden náhradník). Pro některé z nás to nebyly Maledivy první ba dokonce ani druhé, z čehož vyplývá, že se jedná o lokalitu k podvodním návratům přímo vybízející.

Čím začít? Asi naloděním v přístavu Malé na loď My Felicity – novou, luxusně zařízenou a velkou loď doprovázenou potápěčskou „dhoňou“ na mokré vybavení. Vedle kvalitního ubytování rozhodně nepokulhávalo stravování – pokud někdo jel na dovolenou s úmyslem držet dietu, brzo od toho upustil.

Od 23. do 30.ledna jsme během 23 ponorů měli možnost potápět se v silných proudech i ve vodách klidnějších, s viditelností horší (ale kde je plankton, jsou i jeho konzumenti) i suprovou při teplotě 28-29°C (když to v jednom místě padlo až k 27°C, to byla kosa!) a potkat rejnoky, murény, žraloky útesové, bělo i černocípé, vouskaté (tzv. chůvičky), kanice, napoleony, manty, barakudy, siby, želvy, odrance, sépie, langusty, úhoříky, chobotnice, netopýrníky, klauníky v různobarevných různotvarých sasankách, zévy, dokonce kyjovku i hejna chňápalů, očařů, chrochtalů, skleněnek, metaříků, nahožábré a mnoho dalšího. A dokonce, sic ne na ponoru, ale přijel se k zádi lodi k platu podívat a pozdravit jeden menší velrybák! O každém ponoru by se dala napsat reportáž sama o sobě, takže dovolte, abych se soustředila na to, co bylo hodně výjimečné, co jsme se shodli, že jsme ještě nezažili:

FesDhoo Lagoon (Nord Ari Atol) – noční ponor s mantou. Akce se nevyvíjela dvakrát slibně, k naší Felicity nepřiplula manta ani jedna (jen jedna chůvička), takže na mantu jsem přejížděli k vedlejší, šťastnější lodi, když si její osazenstvo svůj mantí ponor odpotápělo. Opatrný setup do cca 13 metrů, kde jsme lehounce dosedali na písčité dno tak, abychom ho nevířili. Svítilny pak toužebně směrovali vzhůru k reflektoru z lodi, aby světlamilovný plankton nalákal manty. Počáteční čekání zkrátil zajímavě tančící nahožábrý mlž či ploštěnka, ale nakonec se mantí herečka (či herec?) nechala zlákat nahromaděnou potravou a předvedla mnohaminutový solo-balet.

Alimatha Jetty (Vaavu Atol) - odpolední ponor v kanále pod resortem, příjemný proudík a skvělá viditelnost. Zde (jistě nejen) pro mě pověstné potápění v rybí polévce dostalo nový rozměr. Přes hejna žlutomodrých chrochtalů jsme mohli pozorovat bělo i černocípáky, zatímco nám mezi končetinami rejdili fakt jak pejsci žraloci vouskatí. Patrně ryby i paryby lákal obsah lahviček prý s kari rýží, kterými naši divemasteři nadmírů úspěšně motivovali podvodní živočichy. Aby tomu nebyl konec, po návratu na loď se pyšná posádka naší lodi chlubila megaúlovkem: 3 velcí marlíni, pár menších tuňáků a asi mořská štika (pokud to nebyl baby-marlinek, doufám, že ne). I když byly delikatesní, také jsme dostali ochutnat, stejně bych raději marlíny potkala pod vodou živé.

Ještě stále Vaavu Atol – Naší lodi díky tomu, že se na zadním platu zpracovávaly ulovené ryby, zachovává věrnost smečka asi 8 žraloků vouskatých, chůviček jedno až dvoumetrových. Posádka je navíc motivuje a sem tam odhazuje zbytky z kuchyně. Několik odvážlivců si šlo se žraloky zaplavat a asi by vše dopadlo bezproblémově, kdyby posádka smečku nezačala zrovna přikrmovat. Jedna chůvička nejprve něžně otřela o Rudovo rameno, aby mu vzápětí ukousla ze zápěstí lákavě blýskavé hodinky. Místo hodinek se Ruda po nějakou dobu pyšnil stopami po žraločích zubech na zápěstí. Tato historka vejde jistě do potápěčských bájí a pověstí a těšíme se, jak bude znít za rok či dva.

Jelikož naše výprava bya tentokrát mezinárodní, dovoluji si přidat pár slov od našich košických přátel, zde jsou :

Kde začať? Minulé leto sme pri pive rozmýšľali, ako si ho príjemne predlžiť a pritom sa finančne nezrujnovať. Dostala sa nám do uší dobrá správa, že spriaznené duše Hastrmani pripravujú safari na MaleDivy a za slušné ceny. To musíme absolvovať!

A nastalo obdobie nekonečného polročného čakania a počítania dní a bezsenných nocí. Ale, dočkali sme sa. Hastrmani štartovali z Prahy a my Košičania z Budapešti. Na Male sme došli ešte pred hlavnou skupinou, asi sme viac šlapali na pedál. Po príjazde hlavnej skupiny sme začali s naloďovaním a tým začala dovolenka snov.

Nie vždy sa všetko vydarí tak, ako sa plánuje. Aj tento krát to bolo podobné. Niečo sme očakávali, ale skutočnosť bola oveľa oveľa krajšia. Nádherná loď, milá posádka, prenádherné teplučké more plné farebných rybyčiek a pestrých korálov a fantastická potápačská partia. Len pivo bolo drahé.

Celkový dojem: SUPER

Konečně padla omezení na hranicích se sousedním Německem. Neleníme a vyrážíme na oblíbený lom do Horní Lužice.

Prosluněný víkend s letními teplotami kontrastoval s na toto období neobvykle chladnou vodou.

Ani optimista Jaromírek by se neodvážil natvat ji “svižnou”, spíš by použil slovo “debakl”. Když jsme zjistili, že voda na hladině má 10 °C zdálo se, že už nemůže být hůř… jenže bylo! Kolem 20 metrů už bylo stupínků jako prstů na ruce (myšleno u zdravého člověka). Chlad dotíral i v suchém obleku, natož v mokrém, který se v hloubce přes 35 metrů stlačí natolik, že i silná vrstva neoprenu připomíná spíš slabý papír, a také tak izoluje. Nechápu, jak Jirka Kaloč oděný jen v mokrém obleku v té “kose” vydržel bez následků třičtvrtěhodinový ponor, a ve stejný den jsme přidali ještě další pěkný ponor.

Že v lomu opět přibyla voda není nic nového, tato informace se notoricky opakuje v každé reportáži z této lokality. Nyní jsme v díře naměřili 36,5 m s tím, že jsme nedosáhli dna. Takže 37 m až příště :-).

Kemp I základna fungují stejně, jako by nebylo Covidu, pouze limit návštěvníků zůstal zachován. Podle informací majitelky tak tomu bude asi celou sezonu. Omezený počet účastníků znamená, že je nezbytně nutné předběžné zabukování termínu, jinak se na lom nedostanete...

Ústup pandemie a mírné uvolnění cestovatelských restrikcí nám dovolilo vyrazit na slunný Jadran užít si tradiční jarní potápko ve slané vodě. “Slunný Jadran” zní jako fráze, ale skutečnost předčila očekávání: slunce, letní teploty a voda 27 °C - tedy alespoň v bazénu u baru Punta...
 

Dali jsme několik příjemných ponorů a shlédli všechny atrakce, které Marina nabízí. Bohužel, co se týče života pod vodou, je tam větší “prd” než loni. Ale to nepřekvapí, neb je takový je trend posledních let. Fotoaparát je zcela zbytečné pod vodu tahat (pokud nemáme v úmyslu fotit naaranžované scény), lepší je soustředit se na vlastní ponor. Marina je skvělý tréninkový terén s velkou variabilitou terénu s hloubkami do 50 m. A jaké byly podmínky: viditelnosti - 8 – 12 m, jen místy do 15 m – tedy slabší standard. Chladné jaro se projevilo i na teplotě vody. Na hladině se 17 °C se ráchali jen otužilí jedinci, kurzisti v neoprenech a my v suchých oblecích. V 40 m bylo svižných 14°C, u miny ve 43 m pak 13 °C. Za měsíc, kdy se zde se jde několik našich členů snad vystačíme s mokrými obleky. Kemp I základna fungují stejně, jako by nebylo Covidu :-)

Boďa+ hastrmanní squadra

Po dvou, byť trochu utajených jarních akcích na Borku jsme se rozhodli změnit prostředí. Volba padla na “Perlu” Královéhradeckého kraje, jejíž základna je po dlouhé době opět v provozu.

Nečekali jsme zázrak, a to se také do puntíku splnilo. Po příjezdu na lom a obhlédnutí vody nám bylo jasné, že nejdůležitější součástí výstroje bude kompas. Vzali jsme “nouzový azimut” a zanořili se z plata před základnou. Viditelnost v průměru kolem 2 – 3 m, tedy ideální pro orientační ponor. U adeptů na zvýšení kvalifikace ideální podmínky, v nichž se dá jen stěží fixlovat. Do autobusu jsme málem vrazili hlavou a kromě obrysů skal a větví stromů nebylo vidět nic. Přítomnost ryb se dala poznat jen ze silně zkalených míst, které těsně před námi opustily. Hodinový ponor kolem lomu při teplotě vody 10 – 12 °C, rychlé odstrojení, naložení cajků a hurá na teplou polévku do bistra “Na Kumburáku”. Vyhodnocení ponoru: Bylo to fajn, ale příště to určitě bude jinam :-).

Naše další cesta za potápěním v tomto covidovém roce vedla opět do Egypta. Tentokrát však na safari Zabargad a Rocky Island. Před vlastní cestou, kromě sbalení potápěčské výstroje a několika nezbytných svršků, jsme museli absolvovat PCR Covid test. Na letišti v Marsa Alam nás očekával náš potápěčský průvodce Shams a po absolvování asi hodinové cesty autokarem do přístavu Marsa Alam jsme se nalodili na Heaven Rubin. Další den ráno jsme vyrazili na první náš ponor na Marsa Shona (pro většinu z účastníků to byl vůbec první ponor po téměř dvouletém potápěčském půstu). Další dny už nás čekali tři denní a jeden noční ponor, kromě rezervace Zabargad a Rocky, kde nejsou noční ponory povoleny a poslední den před odletem jsme zakončili ranním ponorem opět na Marsa Shona v blízkosti přístaviště lodí.

Celý program byl upraven v důsledku povinného testování na Covid před návratem do Česka. To jsme absolvovali poslední den pobytu v pátek, kdy nám byly odebrány vzorky na antigenní test přímo na lodi. Jelikož jsme byli všichni negativní, mohli jsme začít balit a připravit se na sobotní ranní návrat do vlasti.

Ještě pár slov k vlastnímu potápění. Voda v období poloviny května měla krásných 24 až 26 °C. I po vynoření na nás čekalo sluníčko se svými maximy 30-35 °C, takže pohoda. Těch 19 plánovaných ponorů snad nedal nikdo. Myslím, že nejvíce se k tomu přiblížila hastrmanka Zdena se svými 18 ponory. I to stojí za pochvalu, já jsem vynechal noční ponory a potom až ten úplně poslední. Vedle krásných korálových zahrad Shaab Claudia byly fascinující ponory v korálových skalních bludištích na lokalitě El Malahi i jeskyně na Zabargad Island.

Pepa Veselý

Pokud si chcete prohlédnout foto z pobytu nad i pod vodou, otevřete si odkaz: