LoaderNahrávám...

Reportáže

listopadov-borek

Listopadový Borek

Každoroční seminář instruktorů konaný v Říčanech u Brna jsme tradičně spojili s ponorem na oblíbené lokalitě – zatopeném lomu Borek na Vysočině nedaleko Chotěboře.

Cestou po Vysočině slunce místy pronikalo hustými mraky, z nichž se občas spustilo sněžení. Na lomu nás již očekávala další dvojice hastrmanů – David s Patrikem, kteří zde v karavanu kempovali již od soboty. Zjišťujeme aktuální podmínky. Podle informací správce lomu, je ve spodních patrech lomu koncem listopadu neobvyklý zákal. Od toho se odvíjí i plán ponoru: vynecháme atrakce jako je autobus v hloubce 33 metrů, a oproti zvyklostem zamíříme do zadní části lomu po svážné cestě.

Oblékáme suché obleky, přístroje, nasazujeme ploutve a zanořujeme se… Slabší viditelnost u vstupu se po desítkách metrů postupně lepší, aby v zadní části lomu dosáhla osmi, místy snad i deseti metrů. Klesáme do hloubky 20 metrů, kde narážíme na silný zákal. Tápat v kalné vodě mezi kameny nemá smysl, i když i v této hloubce je teplota vody krásných 9° C. Vystupujeme do pobřežního pásu, kde je množství potopených stromů v naději, že zde narazíme na obvyklá hejna plotic, okounů a štiky číhající ve větvích. Představení se však nekoná, jen tu a tam se mihne drobný okoun. Už s smiřujeme s tím, že tentokrát žádné rybí show nebude, když pouhých pár desítek metrů před výstupem z vody potkáváme mladého sumce. Evidentně je na přítomnost potápěčů zvyklý. Se stoickým klidem nás nechává přiblížit takřka na dosah ruky, přičemž nehne ani brvou. Po 52 minutách se vynořujeme v bílé zátoce. Během našeho pobytu pod vodou totiž docela slušně nasněžilo a okolí evokovalo skoro vánoční atmosféru.

Při kávě v teple karavanu padá návrh - dejme repete. Třeba ve svátečních dnech po Štědrém večeru...

potpn-v-marsa-alam

Potápění v Marsa Alam

Před několika dny se naše 15 členná výprava vrátila z oblasti MARSA ALAM. Pro potápění jsme si tentokrát vybrali známou zátoku, kde jsme využili služeb potápěčského centra DIVING.DE ABU DABBAB, která je součástí hotelového komplexu Malikia Beach Resort. Centrum nabízí potápění na jednom house reefu dostupném přímo z pláže a také z mola, dále několika house reefů dostupných zodiakem do několika minut. Kromě toho je možné využít potápění ze břehu na lokalitách dostupných vozidly. My jsme využili lokalitu Marsa Egla cca 30 minut jízdy od diving centra. Lokalitu tvoří mělký záliv a můžete se v něm potápět z obou stran. Pravá část reefu nabízí setkání s dugongy, my jsme však to štěstí neměli. Levá strana je mnohem atraktivnější nejen z pohledu lepší viditelnosti, ale i nádherné korálové zahradě se spoustou života. Nenechali jsme si ujít ani potápění z rychlého člunu na lokalitách Coral City a Red Anemon. Za zmínku stojí i potápění na reefu označeném jako Block 5. Je to nádherný systém jeskyní prosvětlený dopadajícími slunečními paprsky. Vzhledem k členitosti labyrintu podmořských tunelů je omezen počet potápěčů na 5 + povinný průvodce diving centra. Lze zde očekávat i silné proudy a tak se ne vždy podaří absolvovat celý labyrint chodeb. My jsme museli z tohoto důvodu vynechat jednu z 6 částí trasy. Poslední 2 dny jsme se rozhodli využít loď z přístavu Marsa Alam, která nás vyvezla na Shaab Marsa Alam a druhý den na Dolphin house. Bohužel velké vlny nám nedovolily potápění s delfíny na Dolphin house a tak jsme opět skončili na Shaab Marsa Alam i když na opačné straně reefu oproti předcházejícímu dni. Alespoň jsme potkali několik zvědavých delfínů při cestě lodi k útesu.

Na závěr je důležité podotknout, že diving centrum je velmi příjemné a vstřícné i když je s velmi intenzivním provozem. Vzhledem k dobré organizaci však netrpí chaosem. Určitě k tomu přispívají i dvě česky mluvící zástupkyně diving centra a to Monika a Věrka. Češi tvoří významnou část klientelu, což je dáno i širokou nabídkou hotelu Malikia českými CK. Asi bych měl zmínit, že vlastní balíček 10 ponorů je nabízen za cenu 280 eur, nicméně značnou část dalších výdajů tvoří cena za výjezd zodiakem, rychlým člunem, vozidlem či lodí. Takže uvedená cena balíčku platí pouze pro potápění ze břehu nebo mola na house reefu.

Foto zde

omn-2023

OMÁN 2023

Naše 16-ti členná výprava se vrátila z málo známé potápěčské destinace, z poloostrova Musandam v Ománu. Tato oblast leží mezi Indickým oceánem a severní částí Arabského moře. Poloostrov vybíhá do Hormuzského průlivu, úzkého vstupu do Perského zálivu. Toliko k zeměpisu a teď už pár důležitých informací a postřehů z této, pro nás každého z účastníků, nové destinace. Na severní cíp Ománu je nejlépe cestovat z Dubaje a to vozidlem. Po dálnici a vlastně jediné komunikaci se na místo dostanete za necelé 3 hodiny i s celním odbavením na hranici mezi Emiráty a Ománem, kam dojedete po necelých 2 hodinách. Je vidět, že turistický ruch v této oblasti ještě nevládne, i když hotel odpovídal více než deklarovaným 4 hvězdičkám. V podstatě jsme si připadali, že jsme v této oblasti jedinými cizinci, když nepočítám několik Evropanů, kteří řídili provoz a výstavbu nedalekého výrobního komplexu. Jediné potápěčské centrum v širokém okolí je hned vedle hotelu Asana Musandam, kde jsme byli ubytováni. Vlastní potápěčské lokality jsou vzdáleny do 1 hodiny jízdy rychlým člunem anebo (což byl náš případ) cca 3 hodiny na klasické lodi s plným komfortem včetně teplého oběda. Oblast potápění je lemována fjordy, které vytváří nádhernou scenérii pobřežní linie. Ne náhodou se tato oblast nazývá Norskem Středního východu. Jakmile se ponoříte pod hladinu moře, okamžitě zjistíte, že neoprén je tu naprosto zbytečná část výstroje. Jak by ne, když teplota vody je okolo 32°C a pouze v  hloubce pod 30 m klesá maximálně o 1°C. Takže ideální výstroj tvoří tričko, nejlépe neoprénové 1 mm a plavky či šortky. Teplotě vody odpovídá i množství planktonu a tedy i slabší viditelnost. Na druhou stranu dostatek živin udržuje zdravé nádherné korálové zahrady, které jsou bohaté na podmořský život se spoustou bodloků, ostenců, havýšů, klipek, piskounů i slizounů, korýšů a nahožábrých plžů. Spíše se tedy jedná o drobnější faunu, i když zde potkáte murény, želvy i malého útesáka. Téměř na každém ponoru, zvláště nočním můžete narazit na opravdu veliké langusty a různé druhy korýšů.

Ománci by rádi i z této oblasti postupně vytvořili místo, které bude zajímavé pro turisty i potápěče. Pro turisty tu vybudovali nejdelší ZIPLINE vedoucí nad mořskou hladinou. Její délka je 1800 m a lze dosáhnout rychlosti až 80 km/hod. V naší výpravě se našla většina milovníků adrenalinu, která i tuto atrakci vyzkoušela. Pro zatraktivnění potápění a přilákání turistů bude nutné hledat další lokality s proudy, kde se určitě zdržují i velcí živočichové a predátoři. Myslím, že potenciál oblasti je obrovský, na druhou stranu čím později dojde ke komercionalizaci, tím lépe pro přírodu a generace příští.

Tak příště zase někde u vody s přáteli podvodních radovánek se těší

Pepa Veselý

podzimn-safaga-2022

PODZIMNÍ SAFAGA 2022

Moucha u moře

Tak to byste neuhodli!!! Ano, byla jsem u moře. Připadala jsem si totiž už jako ta moucha, která se probudí uvězněná ve špaletě okna, leze stále dokolečka, kloužou jí nožičky, v kotrmelcích padá dolů. Zase se snaží protřepat křídla a ono to zase končí fiaskem. Okno je klec, kupodivu nepovolí, nepustí i když ten veliký svět je za sklem krásně vidět. Následuje vyčerpání, stres, selhání systému, vybití a ...  A pak, když z jara uklízíme a myjeme ta okna, vymeteme ty suché mrtvolky, ležící bezvládně dole. Bezcitně, aniž bychom znali ten příběh.

Takto jsem dopadnout nechtěla. Proto jsem neváhala a jakmile parta kamarádů, co se rádi noří do hlubin, zahlásila odjezd k moři, nechtěla jsem si to nechat ujít. Vždyť to znáte, moře nemáme za domem ani za humny, ale je to pro nás spíš událost a velká odměna. A pokud to má být odměna pro potápěče, musí to být moře alespoň rudé, které dokáže svým podmořským životem uchvátit.

 

Cestu letadlem jsme zvládli bez problémů a po čtyřech hodinách na nás dýchlo úplně jiné klima, než při výletě na Kokořín! Teplý pouštní vzduch, slunce už se klube z ranního oparu, vítr třepetá košilemi a sluneční brýle už nervózně vyhlížejí tu azurovou linku na obzoru. Přistavený autobus nás doveze do Safagy, kde už důvěrně poznáváme náš domovský hotel Shams, což v překladu znamená slunce. Každý s radostí vyhledá odpočinek po cestě, ale odpoledne se už stěhujeme se svým vybavení na dive bázi, kde proběhne přivítání, družení a další nezbytné úkony. Program je jasný, slunce, moře, slunce, moře, mezi tím něco pojíst, někdy vyspat, ale další den opět slunce, moře, slunce, moře. Uznejte, co si více přát!

Začínáme brzo. Pro mne je snídaně v sedm značně výjimečná záležitost, ale v osm už vyplouvá naše loď Overseas z přístavu, tak rychle hurá k vodě. Moře je azurové, stejně jako nebe, vlny si nasazují bílé čepice a my nasáváme slanou vůni jódu. První kapky dopadají na naší bělostnou, středoevropskou kůži a rychle se mění na suché škraloupky soli. Vítr nám češe vlasy a tupíruje je k jedné straně. Opalovací krémy opustily tašky a snaží se všemi svými faktory chránit záda i obličeje cestovatelů.

Ale už je čas, rychle všechno nastrojit a spadnout do hlubin. Čeká nás Abu Soma garden a Tobia Soraya. Zjišťujeme, že jsme tu správně. Otevírá se před námi neskutečný podmořský svět, plný barev, tvarů a života, kde příroda nešetřila fantazií. Klauni hlídají svoje sasanky, perutýni vykukují ze svých úkrytů ve skalách, murény hrozivě cení svoje kusadla a trnuchy se snaží splynout s písčitými ostrůvky. To vše lemují koráli různých barev, žluté i zelené houby, oranžoví větevníci a mechovky, gorgonie a samozřejmě ryby. Ty barvy jsou neskutečné, pestrost s jakou se střídají a kombinují. Na dalších lokalitách Tobia Arba a Tobia Hamra to není jiné. Dokonce i naše dechové trio (na vysvětlenou šnorchlařské družstvo) si pochvaluje pozorování života v menších hloubkách. V dalších dnech se vítr uklidnil a my se vypravili i na vzdálenější lokality. Čekal nás Panorama reef, který jsme prozkoumali ze severu i z jihu a krásný Shoab Sheer reef, který nabídl i ponor na vraku obchodní lodi a nádherné korálové zahradnictví jako bonus, prostě potápění v rybí polévce. Byli jsme opravdu vzrušení pozorováním plžíků, chobotnic nebo krokodýlích ryb a což teprve mořských želv. Ponory 60-70minut nebyly výjimkou.

Náš plán slunce - moře se plnil geniálně. Ani ostatní lokality Gamul Kebir, Gamul Soraya nebo Ras Abu Soma nezůstaly pozadu. Někde byl proud větší a tak jsme se povozili při driftování a jinde zas museli trochu sami kopnout do vrtule. Na lodi se o nás vzorně starali a my si mohli užívat zasloužený relax. Po návratu do přístavu a odsolení našeho vybavení, jsme vždy museli vše řádně a do detailu probrat v baru na pláži. Nasmáli jsme se, občerstvili a rychle nám vyhládlo. Byl čas na pestrou večeři v hotelu Slunce a poté ještě nějaké to posezení s fakírem, dervišem či orientální tanečnicí, případně vyprávěním o potápění, jak jinak.

 

Všechno jednou končí, tak i nás čekal poslední den. Někdo by ho trávil odpočinkem u bazénu nebo pospáváním, nikoliv my potápěči. Naplánovali jsme si výlet do zátoky Abu Dabab nedaleko Marsa Alam. Zde bývají často k vidění dugongové indičtí, jak se pasou na porostech rostlin v mělkých vodách při pobřeží. Natěšení jsme byli, bohužel dugongové asi nebyli při chuti. Cenou útěchy nám byly alespoň skupiny mořských želv, které hlad měly a beze strachu pózovaly pro fotografy.

Zbývalo jen balení, loučení a domů. Chtělo by se říci do Podolí, do lékárny, to se mi už stýská...Praha nás přivítala podzimem, barevnými listy a příjemnými 15ti stupni. Jsme se opálení, nabití energií, plni dojmů i zážitků a rozhodnutí, že pojedeme zas.

Nechcete jet s námi?


Marta

Foto zde...

maledivy-safari-2022

MALEDIVY SAFARI 2022

Komu by se nechtělo z covidově podmračených studených Čech vyrazit na sice též Covidem promořené, ale výrazně teplejší, sluncem a mořem oplývající Maledivy, notabene na safárko Severní a jižní Male Atol, Ari Atol, Vaavu a Rashdoo Atol? Z původní 24členné sestavy nás bylo jen 22 (tři tak či onak zasáhl Covid, našel se jeden náhradník). Pro některé z nás to nebyly Maledivy první ba dokonce ani druhé, z čehož vyplývá, že se jedná o lokalitu k podvodním návratům přímo vybízející.

Čím začít? Asi naloděním v přístavu Malé na loď My Felicity – novou, luxusně zařízenou a velkou loď doprovázenou potápěčskou „dhoňou“ na mokré vybavení. Vedle kvalitního ubytování rozhodně nepokulhávalo stravování – pokud někdo jel na dovolenou s úmyslem držet dietu, brzo od toho upustil.

Od 23. do 30.ledna jsme během 23 ponorů měli možnost potápět se v silných proudech i ve vodách klidnějších, s viditelností horší (ale kde je plankton, jsou i jeho konzumenti) i suprovou při teplotě 28-29°C (když to v jednom místě padlo až k 27°C, to byla kosa!) a potkat rejnoky, murény, žraloky útesové, bělo i černocípé, vouskaté (tzv. chůvičky), kanice, napoleony, manty, barakudy, siby, želvy, odrance, sépie, langusty, úhoříky, chobotnice, netopýrníky, klauníky v různobarevných různotvarých sasankách, zévy, dokonce kyjovku i hejna chňápalů, očařů, chrochtalů, skleněnek, metaříků, nahožábré a mnoho dalšího. A dokonce, sic ne na ponoru, ale přijel se k zádi lodi k platu podívat a pozdravit jeden menší velrybák! O každém ponoru by se dala napsat reportáž sama o sobě, takže dovolte, abych se soustředila na to, co bylo hodně výjimečné, co jsme se shodli, že jsme ještě nezažili:

FesDhoo Lagoon (Nord Ari Atol) – noční ponor s mantou. Akce se nevyvíjela dvakrát slibně, k naší Felicity nepřiplula manta ani jedna (jen jedna chůvička), takže na mantu jsem přejížděli k vedlejší, šťastnější lodi, když si její osazenstvo svůj mantí ponor odpotápělo. Opatrný setup do cca 13 metrů, kde jsme lehounce dosedali na písčité dno tak, abychom ho nevířili. Svítilny pak toužebně směrovali vzhůru k reflektoru z lodi, aby světlamilovný plankton nalákal manty. Počáteční čekání zkrátil zajímavě tančící nahožábrý mlž či ploštěnka, ale nakonec se mantí herečka (či herec?) nechala zlákat nahromaděnou potravou a předvedla mnohaminutový solo-balet.

Alimatha Jetty (Vaavu Atol) - odpolední ponor v kanále pod resortem, příjemný proudík a skvělá viditelnost. Zde (jistě nejen) pro mě pověstné potápění v rybí polévce dostalo nový rozměr. Přes hejna žlutomodrých chrochtalů jsme mohli pozorovat bělo i černocípáky, zatímco nám mezi končetinami rejdili fakt jak pejsci žraloci vouskatí. Patrně ryby i paryby lákal obsah lahviček prý s kari rýží, kterými naši divemasteři nadmírů úspěšně motivovali podvodní živočichy. Aby tomu nebyl konec, po návratu na loď se pyšná posádka naší lodi chlubila megaúlovkem: 3 velcí marlíni, pár menších tuňáků a asi mořská štika (pokud to nebyl baby-marlinek, doufám, že ne). I když byly delikatesní, také jsme dostali ochutnat, stejně bych raději marlíny potkala pod vodou živé.

Ještě stále Vaavu Atol – Naší lodi díky tomu, že se na zadním platu zpracovávaly ulovené ryby, zachovává věrnost smečka asi 8 žraloků vouskatých, chůviček jedno až dvoumetrových. Posádka je navíc motivuje a sem tam odhazuje zbytky z kuchyně. Několik odvážlivců si šlo se žraloky zaplavat a asi by vše dopadlo bezproblémově, kdyby posádka smečku nezačala zrovna přikrmovat. Jedna chůvička nejprve něžně otřela o Rudovo rameno, aby mu vzápětí ukousla ze zápěstí lákavě blýskavé hodinky. Místo hodinek se Ruda po nějakou dobu pyšnil stopami po žraločích zubech na zápěstí. Tato historka vejde jistě do potápěčských bájí a pověstí a těšíme se, jak bude znít za rok či dva.

Jelikož naše výprava bya tentokrát mezinárodní, dovoluji si přidat pár slov od našich košických přátel, zde jsou :

Kde začať? Minulé leto sme pri pive rozmýšľali, ako si ho príjemne predlžiť a pritom sa finančne nezrujnovať. Dostala sa nám do uší dobrá správa, že spriaznené duše Hastrmani pripravujú safari na MaleDivy a za slušné ceny. To musíme absolvovať!

A nastalo obdobie nekonečného polročného čakania a počítania dní a bezsenných nocí. Ale, dočkali sme sa. Hastrmani štartovali z Prahy a my Košičania z Budapešti. Na Male sme došli ešte pred hlavnou skupinou, asi sme viac šlapali na pedál. Po príjazde hlavnej skupiny sme začali s naloďovaním a tým začala dovolenka snov.

Nie vždy sa všetko vydarí tak, ako sa plánuje. Aj tento krát to bolo podobné. Niečo sme očakávali, ale skutočnosť bola oveľa oveľa krajšia. Nádherná loď, milá posádka, prenádherné teplučké more plné farebných rybyčiek a pestrých korálov a fantastická potápačská partia. Len pivo bolo drahé.

Celkový dojem: SUPER

Na úplný konec se ponechávám velké poděkovaní organizátorovi Josefu Veselému, za nápad, realizaci, trpělivost, obětavost. A poděkování všem účastníkům za všude panující pohodovou atmosféru, legraci až srandu, prostě báječné spoludovolenkování. Díky a zas někdy na shledanou u dalších podvodních dobrodružství!
Maledivy 2022

podzimn-safaga-2021

Podzimní Safaga 2021

Dne 10. října se vrátila naše 14 –ti členná výprava 12 bublinkářů a 2 šnorchlařů z tradiční potápěčské akce v egyptské Safaze. Těm, kterým už potápění v důsledku Coron-19 krize chybělo nejvíce, absolvovali každodenní výjezd lodí ke dvěma ponorům na přilehlé i vzdálenější reefy. Těmi nejkrásnějšími, jako obvykle, byly Panorama, Middle reef, Abu Kafan Shaab Sheer a řada dalších. Celkem tedy ti nejvytrvalejší absolvovali 16 ponorů. Oproti předcházejícímu období minulého a letošního roku byl jak hotel SHAMS, tak i diving centrum plné turistů i potápěčů. My jsme těžili z pravidelných každoročních výprav a tak jsme, jako vždy, měli loď sami pro sebe a každodenní program potápění byl plně v naší režii. Perfektní organizace se strany Shams Diving Centre je už dlouholetou tradicí. Čtyři účastníci využili krátkou přestávku v potápění k jednodennímu leteckému výletu do Káhiry a k pyramidám v Gyze. Vzhledem ke 100% proočkovanosti účastníků nás kromě vyplnění Covid dotazníku a předložení certifikátu o očkování nečekala žádná překvapení. Při návratu do Prahy potom bylo nutné se  pasovému úředníkovy prokázat vyplněným příjezdovým formulářem v papírové formě nebo v mobilu.
 
A co na závěr? Teplota vzduchu 30 – 35 °C, teplota vody 26-28°C, prostě pohoda. Tak příští rok se zase spolu potkáme pod hladinou Rudého moře. Více foto na
joves – seznam alb na Rajčeti (idnes.cz) nebo na Facebook.

Pepa Veselý
postcovidov-horka

Postcovidová Horka

Konečně padla omezení na hranicích se sousedním Německem. Neleníme a vyrážíme na oblíbený lom do Horní Lužice.

 

Prosluněný víkend s letními teplotami kontrastoval s na toto období neobvykle chladnou vodou.

Ani optimista Jaromírek by se neodvážil natvat ji “svižnou”, spíš by použil slovo “debakl”. Když jsme zjistili, že voda na hladině má 10 °C zdálo se, že už nemůže být hůř… jenže bylo! Kolem 20 metrů už bylo stupínků jako prstů na ruce (myšleno u zdravého člověka). Chlad dotíral i v suchém obleku, natož v mokrém, který se v hloubce přes 35 metrů stlačí natolik, že i silná vrstva neoprenu připomíná spíš slabý papír, a také tak izoluje. Nechápu, jak Jirka Kaloč oděný jen v mokrém obleku v té “kose” vydržel bez následků třičtvrtěhodinový ponor, a ve stejný den jsme přidali ještě další pěkný ponor.

Že v lomu opět přibyla voda není nic nového, tato informace se notoricky opakuje v každé reportáži z této lokality. Nyní jsme v díře naměřili 36,5 m s tím, že jsme nedosáhli dna. Takže 37 m až příště :-).

Kemp I základna fungují stejně, jako by nebylo Covidu, pouze limit návštěvníků zůstal zachován. Podle informací majitelky tak tomu bude asi celou sezonu. Omezený počet účastníků znamená, že je nezbytně nutné předběžné zabukování termínu, jinak se na lom nedostanete...

 

Boďa+ hastrmanní squadra

Další foto v galerii zde

Novinky

Výroční členská schůze 2024

Milé hastrmanky a hastrmani,

před koncem kalendářního roku pravidelně vypisujeme termín a místo konání VÝROČNÍ ČLENSKÉ SCHŮZE. Na základě připomínek řady členů se výbor klubu rozhodl spojit VČS s potápěčskou akcí na lomu Horka. Tradiční Hastrmanní rojení je ideální příležitostí k pravidelnému setkávání, proto i účast bývá poměrně vysoká. Dvoudenní soustředění poskytne mnohem víc času nejen k probírání klubových témat, ale především k aktivnímu potápění. Hlavní program schůze proběhne v sobotu 27.7. Termín akce, jako vždy poslední víkend v červenci, připadá na dny 27. - 28.7.2024. Těšíme se na hojnou účast...

Pohodové Vánoce, úspěšný start do nového roku čistou vodu všem!

Výbor ksp 249 - HASTRMAN

Pošlete nám feedback