Hastrman

Lednová  neznamená ledová! myslím, že nebudu přehánět, když si dovolím konstatování: první letošní výprava do Horní Lužice neměla chybu. Sluníčko vykouzlilo mnohem vyšší pocitovou teplotu, než skutečných 7 °C. Voda v lomu si od naší  minulé návštěvy udržela standardní viditelnost kolem 10 metrů a teplota v 35 metrech je stále pěkných 6 °C. V nejhlubším místě jsme naměřili opět o 10 cm více... 35,7 m! Zajíždíme do nejvzdálenějšího místa lomu v naději, že tam nachytáme nějakou štiku. Pokud přehlédneme pěkná hejna okounů, nikde ani ploutvička. Zato husté shluky stromů vytváří fotogenickou kulisu. Viktor prohání svoji kameru. Vypadá to, že vše funguje jak má, a že se pokocháme pohodovým ponorem ještě jednou, ze záznamu. Poctivě kopírujeme zátoky na jižní straně lomu a po 75 minutách stoupáme po schodech k platu. Viktor s Jardou mizí nad hladinou, já ale ven ještě nemohu. Kompjůtr po mně nekompromisně požaduje 7 minut dekomprese, ale to mi vůbec nevadí. Tetelím se v prosluněné mělčině a při pomyšlení na počet schodů, které musím po vynoření zdolat se mi vůbec z vody nechce, byť vím, že mne to nemine. Tak se i stalo. Balíme, rozloučení s Martinem, doufejme jen na krátkou dobu, a... adios.   Všechny Hastrmamy od vody zdraví... Boďa, Jarda a Viktor Mrkněte na video zde:  http://www.youtube.com/watch?v=dtkAoaRmbbw Další foto zde: &nb...

  Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán....  a tak se také stalo. Poté, co se nám Jaromírek obětavě postaral o letenky, které v této pohnuté době nebylo vůbec jednoduché sehnat (odlet byl nakonec možný pouze z Polska, my dva letěli z Katowic, ostatní z Wroclawi), zabavili celníci nebezpečnému teroristovi Dědečkovi jeho vodní skútr !  Když jsme se tedy 31.12. šťastně sešli na půdě dahabského divecentra Planeta, nestál před námi bezstarostně vysmátý Jaromír, nýbrž Jaromír s vráskou na čele. Byl odsouzen snad k tomu nejhoršímu trestu. K týdnu nuceného plavání.   A jak to dále probíhalo ? Úplně pohodově. Navštívili jsme tradiční dahabské lokality, takže Blue Hole, Canyon, Lighthouse reef zleva, Lighthouse zahrádku zprava, Caves a další.   Většina z nás brouzdala v běžných hlubinách, nitroxovými předpisy jasně stanovených. Současně jsme se snažili neprudit divemasterku Kristinu. Proto ji Jaromír prozřetelně uplatil českým špekem, aby nám pod vodou ponechala potřebnou svobodu a volnost, např. pro fotografování. Sólista trimixový nurek Aleš navštěvoval místa, kde už ani lišky nedávají dobrou noc a kde už ani špek nic nezmůže.  A jelikož vypadal každý den u šíši blaženě, tak to tam měl asi taky hezký. I když se mu po nás muselo strašně moc stejskat.  Já s Davidem jsme neodolali možnosti nalodit se na bárku, k...

  Sobota 4. ledna 2014 Zvýšený potápěčský apetit umocněný příjemným zážitkem z nedávné návštěvy Rumchalpy i zaručené zprávy o výborné viditelnosti na Borku jsou impulzem k další  klubové výpravě.   Díky teplému průběhu letošní zimy se nemusíme připravovat na ponor pod ledem, balíme a vyrážíme po osmatřicítce směrem na Havlíčkův Brod. Tam ale nedojedeme, zato krátce po sjezdu ze silnice k lomu nás čeká úplně jiný brod. Musíme zdolat několik desítek  centimetrů hlubokou kaluž, kterou nelze objet. Pro Jardův Superb naštěstí žádný problém. Na lomu se již připravuje k ponoru téměř desítka technicky se tvářících potápěčů a bohužel i "výběrčí daní". Vstupné 100 Kč nám nevadí. Co opravdu vadí je fakt, že za něj není nabídnuto zhola nic - neexistuje zde prakticky žádné zázemí. Strojíme se na kraji lesa a rozblácené cesty. Póza fotografce a... konečně zanoření. K nulové viditelnosti postupně přibývají centimetříky. Teprve po přeplavání vstupních vrat, které nyní stojí zhruba v pětimetrové hloubce se otvírá slibovaný pohled. Plaveme kolem stromů na vstupní plošině k prvnímu zlomu. Tam klesáme k vraku Trabantu a po jeho prohlídce k nedaleké ponorce "Stejskanik". Obě atrakce nyní leží již v hloubce kolem 18 metrů! Nabíráme severovýchodní kurz 30° a po krátké přeplavbě se objevuje další hrana. Kontrola vzduchu, výměna...

Váš kurz CMAS P* je složen z trojice bloků: teoretické přípravy, několika lekcí v bazénu a nejméně pětice praktických ponorů na volné vodě.

Sobota 28.12.2012 Dárečky jsou rozdány, Ježíšek se na celý rok odporoučel a na silvestrovské veselí je ještě brzy. Nastal ideální čas k chladivé koupeli... Z osmi Hastrmanů, kteří se dnes na lomu sešli, se do chladivých vod Rumchalpy zanořila jen šestice. Tři se nasoukali do svých sucháčů, zatímco zbylá trojka šla klasicky "do gumy".  Na začátku tedy bylo mokrosuché skóre 50 : 50. To jsme ještě netušili, že 3 °C pozlobí i "suchary". Jinak pohodový ponor začal totálním vytopením Jirkova sucháče. K tomu se přidaly problémy s automatikou, která i po rutinní rozborce a sborce provedené operativně na platu ve 12 metrech odmítala poslušnost. Po zvážení situace se Jirka raději vypravil zkontrolovat teplotu v sauně a ostatní pokračovali podél stěny k potopenému autobusu. Kaliči dnes zůstali doma, všichni se tak mohli pokochat pohledem na "Rumbus". Při skvělé viditelnosti k tomu stačil jediný pohled! Proplaveme vnitřkem, pokusíme se nastartovat klíčky v zapalování a pokračujeme dál. Díky hranici zákalu, která klesla místy až ke 14 metrům, bylo obvyklé kolečko kolem lomu výrazně kratší. Povinná návštěva jachty, zdvořilé rendezvous se štikami v hustém porostu a noříme opět hlouběji ke krytu střelmistra. Hodina je fuč, pomalu vracíme k hlavnímu platu. Voda, která si našla skulinku do mého sucháče začíná nepříjemně studit, Jarda intenzivně rozcvičuje ztuhlé...

  „Svezeme se autobusem!“ Taková byla výzva a plán bleskové akce poté, co jsme se dozvěděli o nové atrakci našeho „skorodomovského“ lomu. Autobus zvaný „Rumbus“ jehož obrysy při dobré viditelnosti prosvítají až na vodní hladinu, leží na skalnatém svahu v hloubkách od 3,5 do asi 7metrů... Je podmračené nedělní dopoledne, soukáme se do neoprenů a snažíme se nemyslet na  svižnou vodu o teplotě 4 stupnů. Chce to trochu chrabrosti… a  jdeme na to. Ve viditelnosti dosahující bezmála deseti metrů autobus nelze minout. Před námi se vynořují obrysy přední části vozu. Díky šikovným sběračům kovů mu chybí dveře. Nevadí, aspoň nemusíme hledat klíče ani zaklepat - můžeme rovnou pohodlně nastoupit. Příjemným zjištěním je, že po nás nikdo nechce jízdenky - pojedeme tedy načerno. Začíná se nám tu líbit. Sedačky vybízejí k posezení a čistá okna umožnují nerušený výhled na okolní krajinu. Kdo nad vodou nezapomněl  řidičák, může usednout za volat. Paráda, ale točení volantem je asi vše, na co se návštěvník zmůže! Ovládání pedálů v ploutvích je prakticky nemožné, navíc zmíněným sběračům se evidentně hodil motor. Výsledek je jednoznačný - nikam neodjedete! Autobus opouštíme větracím okénkem s hřejivým pocitem, že jsme první Hastrmani, kteří Rumbus navštívili!   Patrik + David  ...

  Horka 23.11.2013 Sobotní výlet na lom Horka se vydařil. Posuďte sami: 77 minut beztíže/35 metrů hloubky/11-9 stupňů Celsia pro zahřátí a 10-15 metrů k pokoukání... takové byly parametry sobotního zanoření na lomu Horka.   Lom je zahalen hustou mlhou a kromě Martina, který nás již očekává, nikde ani živáčka.  Příprava, krátký briefing a jde se na to. Schodů k hladině je opět o trochu míň a průzračná voda už na první pohled slibuje zážitek. Signál palcem dolů zahajuje pohodový sestup. Skutečnost překonává očekávání. V odhadem desetimetrové viditelnosti míříme k domečku, proplaveme zárubní odkud již vidíme rám umístěný v nejhlubším místě lomu. Hloubkoměr v díře ukazuje 35.5 metru = zase o pár centimetrů víc! Teploměr, který na hladině naměřil příjemných 11 stupňů se jen nepatrně přikrčil k hodnotě 9 °C. Cítíme se fajn, míjíme několik místních atrakcí. Vůbec není kam spěchat, měníme tedy kurz do dlouhého zálivu v nejzazší části lomu. Doufáme, že se místní štiky zdržují právě tam. Na konci zálivu se pohání hejna okounů, ale po štikách jakoby se slehla "voda". Nevadí, otáčíme, abychom po zpáteční cestě prozkoumali ostatní zátoky. Bohužel ani tam se štičí rendez-vous nekoná, zato se můžeme pokochat báječnými pohledy. Potopené stromy mezi skalisky tvoří krásná zákoutí a pohlédneme-li k hladině z hloubky kolem 15...

  Sveta Marina 24.10. – 28.10.2013   Takřka po celý týden před odjezdem slibovali chorvatští meteorologové příjemné podzimní počasí. Teplé sluneční paprsky a vyhřádé moře bylo cílem naší výpravy, Babí léto se však nekonalo. Slunce jako šafránu, husté mlhy a těžké mraky, které klidnou mořskou hladinu proměnily v nudnou šedivou plochu, která ani v nejmenším k potápění nelákala. Pod hladinou čekalo příjemné překvapení - viditelnosti kolem 20 metrů a především nečekaně vysoká teplota vody. V celém profilu od hladiny do 50 metrů měla skvělých 18°C! Hodinové ponory v mokrých neoprenech tak probíhaly v tepelném komfortu.  Pozitivní změnou oproti jarní akci, byl výrazně bohatší podmořský život. Marinu jsme si v posledních letech zvykli považovat za dobrý tréninkový terén, který však je - z pohledu podvodního života - prakticky „vybydlený“! Každý ponor nás provázela velká hejna sardinek, překvapením bylo množství chobotnic i dva humři. Jeden se schovával na Marině pod stěnou v 47 metrech, druhý pak bydlel na lokalitě Skalní brána – Felsentor...   Každý Hastrman ví, že výpravy na Marinu nejsou jen o potápění: Zklamání z restaurace  Kvarner, kam jsme zašli na tradiční „pizzu s očima“ a místo ní dostali pržene lignje, nám dlouho leželo v žaludku. Špatný dojem druhý de...

   Kvalitního tréninku není nikdy dost, jenže do studené vody našich lomů se nám v říjnovém počasí ani trochu nechtělo. Na sobotu 5.10. si proto skupina 8 hastrmanů pronajala potápěčskou jámu v libereckém plaveckém areálu. Provozovatelé vytušili nevyslovené přání a přihodili pod kotel nějaké to polínko navíc. Voda měla 29 °C, jako na Maledivách :-)  Po tréninku došlo i na vířivky, skluzavky a tobogány.  ...

Navzdory politickým turbulencím a nepokojím v Egyptě se hrstka statečných nezalekla a odvážně se vydala na výpravu k Rudému moři… Hned v úvodu jsme bohužel přišli o Michala. Ten totiž den před odletem zjistil odcizení pasu, a tím pádem udělal z Radky potápěčskou „slaměnou vdovu“. Kdo egyptské nepokoje nepřecenil, udělal dobře. Hotel Shams Safaga byl tak prázdný, že nás přesunuli do lepšího Imperiálu :-) I ten byl však obsazen zhruba z dvaceti procent, takže nálada v něm byla veskrze komorní. Nejenom hotel, ale i pláže byly prázdné a hlavně, bez Rusů, což se vám v Egyptě jen tak nepoštěstí. Co je však pro nás ráj, pro místní turismus je katastrofa. Snad se v Egyptě situace brzy uklidní a lidé si tu uvědomí, že pokud chtějí být z turistů živi, musí je řádně hýčkat, a zajistit jim pocit bezpečí…   Potápko: Kdo si zvykl na vedení krásné divemistryně Stely, měl poslední možnost objet reefy v její společnosti. V lednu se totiž vrací do Maďarska, kde se bude věnovat masážím. Již tak malá skupinka se nám v polovině týdne rozpadla, takže plnou účast na ponorech má jen Josef a Pavel, druhou nejsilnější pak Luboš a nové duo „badíků“ Sabina s Radkou. Pod vodou jsme viděli téměř vše nejkrásnější z Rudého moře, včetně spousty trnuch skvrnitých, perutýnů, vypasených čtyřzubc�...

  Předpověď na sobotu 28.9.2013 hlásá slunečné počasí, stále lepšící se voda voda na Rumchalpě i netradiční plán akce slibují nevšední zážitky...   Na lomu se sešla pětice Hastrmanů. Na rozdíl od minulého víkendu se tentokrát neopakovala invaze pražských borců, takže jsme beze spěchu připravili potápěčské nádobíčko a vklouzli do vody jako první. Odměnou nám byla četná setkání s obyvateli lomu. V zeleném příšeří na nás čekalo hned několik štik. Naše přítomnost je ani v nejmenším nevzrušovala. Postrádaly veškerou plachost a chovaly se tak, jak jsme zvyklí při ponorech pod ledem. Poblíž plata ve východní části lomu jsme vyrušili líného sumce a u jachty a za ní pak velká hejna okounů a plotic. Kajak,  lodička, pohled do zrcadla na výcvikovém platu a je tu vynoření. Více než hodina pohodového ponoru ve třináctistupňové vodě sice není výkonem hodným zaznamenání do Guinesovy knihy rekordů, přesto se všichni těšíme na závěrečnou fázi dnešní akce. Perličkou na dortíku je sauna bezprostředně po ponoru. Po delší chladivé koupeli přijde tepelná lázeň dvojnásob k duhu. Báječný pocit, když člověk svlékne studený neopren a pohýčká tělo v komůrce, kde se to stupínky pana Celsia doslova hemží. Nám jich byla dopřána celá stovka. K saunování neodmyslitelně patří ochlazovací koupele k ...

  V sobotu 20.9.2013 vyráží trojice hastrmanů na další z plánované série ponorů na známé lokalitě. Tradiční „fíčko“ u Lukoilu a jsme na lomu, kde nás již očekává Honza. Tantamy zafungovaly, a tak zprávy o lepšících se podmínkách na Rumchalpě pronikly až do naší minimetropole. Na lomu tím pádem bylo živo víc, než bychom si přáli a pod vodou se tudíž dala očekávat zdvižená oblaka kalu. O to příjemnější bylo zjištění, že kaliči zůstali doma. Voda se za týden posunula k viditelnostem kolem 5 metrů, i když místy bylo třeba sáhnout po kompasu. Mrkli jsme na 12 m plato. Teplota stále příjemných 13 °C a viditelnost asi metr. Více než hodinové ponory měly standardní scénář ve známých kulisách. Vedle štiky a ostatní havěti se Slávkovi s Davidem podařilo uvnitř potopené jachty načapat sumce, který si zde udělal pomyslný pelíšek. Já s Honzou jsme takové štěstí neměli, přesto jsme absolvovali pohodový ponor a vyčistili hlavy od každodenních starostí. Drobným zpestřením byl snad jen zaseklý vypouštěcí ventil na mém křidélku. Už se těšíme na příští týden: z neoprenů vklouzneme rovnou do vyhřáté sauny!  V bistu na Kumburáku kujeme další plány. Bude to Jesenný, kde někteří z čerstvých hastrmanů ještě nesmočili ploutev. Honza, Slávek, Boďa a David  ...