Hastrman

Sobota 4. ledna 2014

Zvýšený potápěčský apetit umocněný příjemným zážitkem z nedávné návštěvy Rumchalpy i zaručené zprávy o výborné viditelnosti na Borku jsou impulzem k další  klubové výpravě.

Díky teplému průběhu letošní zimy se nemusíme připravovat na ponor pod ledem, balíme a vyrážíme po osmatřicítce směrem na Havlíčkův Brod. Tam ale nedojedeme, zato krátce po sjezdu ze silnice k lomu nás čeká úplně jiný brod. Musíme zdolat několik desítek  centimetrů hlubokou kaluž, kterou nelze objet. Pro Jardův Superb naštěstí žádný problém. Na lomu se již připravuje k ponoru téměř desítka technicky se tvářících potápěčů a bohužel i "výběrčí daní". Vstupné 100 Kč nám nevadí. Co opravdu vadí je fakt, že za něj není nabídnuto zhola nic - neexistuje zde prakticky žádné zázemí. Strojíme se na kraji lesa a rozblácené cesty. Póza fotografce a... konečně zanoření. K nulové viditelnosti postupně přibývají centimetříky. Teprve po přeplavání vstupních vrat, které nyní stojí zhruba v pětimetrové hloubce se otvírá slibovaný pohled. Plaveme kolem stromů na vstupní plošině k prvnímu zlomu. Tam klesáme k vraku Trabantu a po jeho prohlídce k nedaleké ponorce "Stejskanik". Obě atrakce nyní leží již v hloubce kolem 18 metrů! Nabíráme severovýchodní kurz 30° a po krátké přeplavbě se objevuje další hrana. Kontrola vzduchu, výměna signálů a palec dolů zahajuje pohodový volný pád do hloubky 29 metrů. Vrtulník, který v dřívějších letech někde v těchto místech sloužil jako parádní atrakce i jako výborný orientační bod, byl vytažen a přesunut na lom Zvěřinov. Bez zdržování tedy míříme přímo k Ikarusu. Jsme ve 30 metrech, když se před námi vynoří silueta jeho zadní části. Vplouváme zadním oknem. Viditelnost je úžasná! Již od zádi je vidět postava řidiče usazeného za volantem. Maketa potápěče působí tak věrohodně, že člověku mimoděk vytanou na mysli myšlenky na pokus o jeho záchranu. Nebo v tom má prsty hloubka a narkotický účinek dusíku? Zhruba o 50 metrů dál pod stěnou míjíme zbytky nafukovacího člunu. Kompjůtry neúprosně ukrajují bezdekompresní čas. Jedna minuta není moc. Vynecháváme návštěvu nejhlubší části lomu a pomalu stoupáme do vyšších pater lomu. Podle kompasu nabíráme kurz asi 300°, přehoupneme se přes hranu a po svážné lemované krásným stromořadím - k naší smůle bez jediné štičí ploutvičky. Pokračujeme po cestě, viditelnost klesá, ke slovu opět přichází kompas, který nás dovede k vratům a k výstupu. Necelá hodina pohodového ponoru je za námi. Nikdo nás nenutí ke spěchu, přesto jsme podezřele svižně přestrojeni do civilu. Čeká nás totiž dobrá česnečka a další pochutiny restauraci hotelu Harmonie.

A jak už to u povedených akcích bývá, endorfiny vyplavené během ponoru svádí k otázce: "kam vyrazíme příště a hlavně... kdy už to bude?"

Od vody zdraví: Lucka, Tomáš, Jarda a Boďa