Hastrman

Leštinka,  22.ledna 2011

Krásné slunečné ráno slibovalo parádní výlet. Tradiční zastávka na kávu v Kolíně, a hurá na Leštinku. Na lom přijíždíme po jedenácté. Libujeme si, že tu není moc lidí a voda shora vypadá báječně, ledu pomálu a  - co víc si přát?

Nespěcháme, montujeme přístroje, natahujeme podoveraly, pomalu vklouzáváme do sucháčů a kocháme se pohledem na sluncem prozářenou hladinu se zbytky ledu na protější straně lomu – prostě pohoda. Vpravo, tam, co bydlí Koi kapři se najednou něco děje, člun táhne potápěče a další k tomu sekundují. Výcvik záchrany, jak se patří… Vytažení na plato, zahájení resuscitace a masáže srdce – ale vždyť to je na ostro! Teprve nyní si uvědomujeme, že nejde o nácvik krizové situace, ale o skutečnou záchranu. Okolo postiženého je hodně lidí, volají záchranku a někdo shání kyslík. Mám dole stage s O2, a tak běžím pro ni… akce pokračuje, přijíždí záchranka (klobouk dolů, bylo to opravdu snad jen několik minut) a přebírá další oživování. Zde už nepomůžeme. Stres okamžiku se projevuje … Někdo připomíná, že dole je ještě ten druhý… rychle se dostrojujeme, abychom pomohli dvojici, která již hledá. Těsně před zanořením přichází protichůdná zpráva, že jsou jeho badíci již na hladině, ale nikdo neví, co je vlastně pravda. Jdeme dolů… nebýt okolností, byl by to pohodový ponor. V hloubce 25 m je již mizerná viditelnost a zde bychom stejně nikoho nenašli… vystupujeme ke kesonu, proplujeme skanzen a zkontrolujeme zadní část lomu. Nikde ani stopa po někom před námi. Vracíme se ke kapříkům, které jako bodyguard doprovází vypasená štika … chlad se vtírá i do suchých rukavic, je čas návratu. Při vynoření jsme (bohužel) opět v realitě. Pohled na vedlejší plato asi dlouho nezapomeneme: leží tam postava přikrytá igelitem… Je jasné, že všechno úsilí bylo marné

Ponurá nálada, policie se vyptává, přijíždí černý anděl… balíme a raději mizíme… Takovej to mohl být parádní den…

Lepší Leštinku vám přeje Boďa + Tomáš

Mrkněte na tu konfiguraci… neuvěřitelné!