Nahrávám...Raci se vrací
Autor: Bohumir Kuhn5.11. 2018
Jako každý podzim Rumchalpa slibuje poklidnou atmosféru s minimem kaličů. Ruku v ruce s poklesem teploty vody nabízí stále lepší a lepší viditelnosti. Náš cíl je tedy jasný...
Po příjezdu zjišťujeme pro nás velmi příjemnou okolnost - na lomu kromě Vaška Kužela, nikdo není! Pocit, že můžeme mít celý lom jen pro sebe nás bez otálení žene do vody. Komfortní strojení ve vytopené převlékárně, přístroje na záda... a jde se na věc. Po zanoření míříme rovnou k výcvikovému platu v 5 metrech, kde s Jirkou pilujeme situaci OOA s dlouhou hadicí. Teprve po splnění výcvikové části ponoru začíná podvodní výlet. Vracíme k severní stěně. Tady je z hloubky 10 metrů (pod ní již začíná neproniknutelný zákal) vidět takřka k hladině. Jirka, který je oblečen do mokrého dvoudílného 5 mm neoprenu signalizuje, že je zatím v tepelném komfortu. Při pohledu na teploměr zjišťujeme, že 10 °C naměřených na hladině překvapivě zůstává na budíku i v deseti metrech. Pokračujeme podél stěny až k autobusu a vplouváme zadním vchodem. Uvnitř bývá voda vždy o chlup průhlednější, než v okolí, ale dnes je o poznání lepší. Protahujeme se uličkou mezi sedačkami až k místu pro řidiče a předními dveřmi vyplouváme ven. Vydáváme se hledat sumce, který se o kus dál údajně zdržuje v skalní štěrbině kolem 5 - 6 m. Dlouhé minuty ubíhají a nic! Po chvíli rezignujeme, otáčíme se k návratu a smiřujeme se s tím, že na sumce, štiky ani kapry dnes holt nemáme štěstí. Ještě že nám dělají společnost malí okouni a raci, kteří se do lomu po letech vrátili. Plaveme zpět k hlavnímu vstupu. Ten je sice stále v rekonstrukci, ale na břehu již čekají k usazení krásné, zbrusu nové schody s plošinou. Těšíme se, jak je příště otestujeme. Potápění končí tradičně návštěvou bistra „Na Kumburáku“ a rekapitulací ponoru...
Datum: 3. listopadu 2018
Doba ponoru: 42 min.
Max. hloubka: 10,5 m
Viditelnosti: 2 - 6 m, uvnitř autobusu podstatně víc
Teplota vody: 10 °C v celém profilu
Teplota vzduchu: 15 °C
Co nás zaujalo: na Rumchalpu se vrátili raci!
Od vody zdraví potápky Boďa, Jirka, Patrik a fotoreportérka Markéta
Pár fotek do památníčku...
Po příjezdu zjišťujeme pro nás velmi příjemnou okolnost - na lomu kromě Vaška Kužela, nikdo není! Pocit, že můžeme mít celý lom jen pro sebe nás bez otálení žene do vody. Komfortní strojení ve vytopené převlékárně, přístroje na záda... a jde se na věc. Po zanoření míříme rovnou k výcvikovému platu v 5 metrech, kde s Jirkou pilujeme situaci OOA s dlouhou hadicí. Teprve po splnění výcvikové části ponoru začíná podvodní výlet. Vracíme k severní stěně. Tady je z hloubky 10 metrů (pod ní již začíná neproniknutelný zákal) vidět takřka k hladině. Jirka, který je oblečen do mokrého dvoudílného 5 mm neoprenu signalizuje, že je zatím v tepelném komfortu. Při pohledu na teploměr zjišťujeme, že 10 °C naměřených na hladině překvapivě zůstává na budíku i v deseti metrech. Pokračujeme podél stěny až k autobusu a vplouváme zadním vchodem. Uvnitř bývá voda vždy o chlup průhlednější, než v okolí, ale dnes je o poznání lepší. Protahujeme se uličkou mezi sedačkami až k místu pro řidiče a předními dveřmi vyplouváme ven. Vydáváme se hledat sumce, který se o kus dál údajně zdržuje v skalní štěrbině kolem 5 - 6 m. Dlouhé minuty ubíhají a nic! Po chvíli rezignujeme, otáčíme se k návratu a smiřujeme se s tím, že na sumce, štiky ani kapry dnes holt nemáme štěstí. Ještě že nám dělají společnost malí okouni a raci, kteří se do lomu po letech vrátili. Plaveme zpět k hlavnímu vstupu. Ten je sice stále v rekonstrukci, ale na břehu již čekají k usazení krásné, zbrusu nové schody s plošinou. Těšíme se, jak je příště otestujeme. Potápění končí tradičně návštěvou bistra „Na Kumburáku“ a rekapitulací ponoru...
Datum: 3. listopadu 2018
Doba ponoru: 42 min.
Max. hloubka: 10,5 m
Viditelnosti: 2 - 6 m, uvnitř autobusu podstatně víc
Teplota vody: 10 °C v celém profilu
Teplota vzduchu: 15 °C
Co nás zaujalo: na Rumchalpu se vrátili raci!
Od vody zdraví potápky Boďa, Jirka, Patrik a fotoreportérka Markéta
Pár fotek do památníčku...